Přeskočit na hlavní obsah

Jak se šije pro taneční skupinu... část první

ASU. A nebo taky All Style Unit. Taneční skupina zaměřující se na street dance, která vznikla v roce 2006 ve Vsetíně. Do loňských prázdnin to pro mě byl "jen" spolek tanečníků a nijak se mě to netýkalo. Jenže od září "k nim" patří i naše Klárka a tak nějak teď žijeme "tanečně".

...a když se mi nedávno ozvala Klárčina choreografka Janie, že by chtěla něco probrat, zatrnulo ve mně. Nakonec z toho byla pracovní schůzka a spolupráce. Do začátku dubna by skupinka holek potřebovala taneční kostýmy na soutěž. Trošku mě vyděsil "šibeniční" termín... Ale co. To dám! Však jich je jen deset :)

Všechno bude v bílé, sem tam jemný lesk, čtyři druhy materiálu a několik "kostýmových" variant. Tři dny jsem jen měřila, počítala a rýsovala střihy. O víkendu jsem konečně střihla do látek a abych se v tom všem neztratila, mám jednotlivé díly rozdělené na hromádkách a ještě ke všemu barevně :)

Tady je inspirace, z čeho jsem měla vycházet:


Zatím je to jen v hlavě, ale vidím to úplně živě :) Tak jen doufám, že představa i realita se budou shodovat.


Jsou dny (i týdny), kdy nemám, doslova, do čeho píchnout. Přerovnávám špulky, šiju aspoň v duchu, vymýšlím, co bych tak ještě chtěla vytvořit... Ale nesednu za stroj. Věci, které chci udělat, ale nemusím, začínám šít zásadně v okamžiku, kdy mám spoustu jiné práce a šít "novinky" bych neměla z časových důvodů. Zjistila jsem ale, že jakmile jsem pod tlakem, pracuje se mi mnohem líp :)
A pak jsou dny (i týdny), kdy jsem pod tlakem neustále. Dlouho se nic neděje a pak se to nakupí všechno najednou a ve velkém. A takové období právě přichází...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.