Přeskočit na hlavní obsah

Alchymisti

Mám před sebou posledních pár dnů na šití kostýmů. Jsem si říkala, jak jsem si to dobře vymyslela a hle! Chybí mi šestero šatečků a našít knoflíčky na pelerínky. Dva dny jsem se na stroj nemohla ani podívat. Předtím jsem jela denně do půlnoci a o víkendu taky...

Neznám hudbu ani choreografii, na kterou budou asi šestileté děti tancovat, ale zadání bylo: Alchymisti - smetanová a fialová barva, 14x dívčí kostým, 1x chlapecký. U holek jednoduché šaty a pelerína, kluk "kraťásky", košile s širokými rukávy a "klobouk".
Jako první jsem si vybavila pohádku Císařův pekař/Pekařův císař, takže i inspiraci jsem hledala tam...

 zdroj: google a Česká televize

Dívčí kostýmy byly vymyšlené hned, i když šití jsem si trošku zkomplikovala všitou podsádkou, abych nemusela ramínka lemovat. Satén se při stříhání kroutil jak had a při šití mi trvá, než se mi sejdou vrchní díly s podsádkou... No, střih trošku za trest!

A co všechno bylo potřeba?
- 17 m saténu

zdroj: flex-tex

- cca 60 m fialové lemovky (na dolní kraje šatů a pelerín)

 zdroj: stoklasa

- cca 6 m smetanové lemovky (na začištění průkrčníků pelerín)

 zdroj: stoklasa

- 15 ks sovích knoflíčků


- stovky metrů bílé nitě
- o něco málo fialové nitě
- 6 ks bílých patentků (na košili)
- 14 ks fialkových patentků (na šaty)
- 15 ks kovových patentků (na peleríny)
- bílý úplet na detaily

Zítra bych měla hotové kostýmy odevzdat, ať si je děti stihnout vyzkoušet. Dnes nejspíš opět nepůjdu spát "dnes"...

A výsledek opět na našich holkách... Klárce už je chlapecký kostým spíše malý a Agátce zase tak o dvě čísla větší... Tak jen pro představu :)


 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.