Přeskočit na hlavní obsah

Advent

Včera jsme zapálili první adventní svíčku na věnci.

I když - u nás jen tak obrazně, protože jsem čtyřsvíčkový věnec vyměnila za "obyčejný" s jednou svíčkou. V posledních letech jsme nestíhali "pálit". Je to hlavně kvůli tomu, že od konce listopadu mám tak nějak víc práce a spoustu večerů trávím v pracovně.

I když... práce je možná tak nějak stejně, jen jsem pod tlakem. Z různých stran...
- ze strany zákazníků (stíháte to?)
- ze strany dětí (kdy budem péct?)
- ze strany mého vnitřního Já (měla bych zabalit dárky, nachystat výzdobu, odeslat balíky,...)

Prosinec je prostě TAK krátký.

Co se týká práce je třeba vše stihnout tak do 15., ať je nějaká rezerva kvůli věčně nestíhajícím dopravcům (to je stejná "písnička" jako jsou každoročně silničáři překvapení, že v prosinci napadl sníh). Takže mám co dělat - visí mi tu seznam asi jedenácti kousků k šití.

Co se týká pečení - doufám, že stihnu zase alespoň perníčky. Loni byla sice první várka do koše, ale aspoň ta vůně navodila atmosféru :)

A co se týká toho všeho ostatního...
Jednoduchou výzdobu už máme.



Na Mikuláše jen pověsím věnec na dveře a všude možně naaranžuju mini světýlka.
A adventní kalendáře u nás taky mají své místo.


A dokonce i na FB stránkách se každý den chvíli po půlnoci otvírají okýnka.

https://www.facebook.com/tmarcelas/

A nějaké mytí oken? To nehrotím... Myslím, že to bude stačit až na jaro.

No nic, jdu se pustit zase do něčeho užitečného.
Vaše *M*

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.

Poslední aneb Něco končí, něco začíná!

Rok 2018 má před sebou už jen pár hodin. Jaký byl? Splnilo se vám to, co jste si loni v tuto dobu přáli?

Já o tom všem, co bylo a co nás čeká, v poslední době docela přemýšlím a i proto jsem se rozhodla, že dnešní blog je poslední. Nejen v letošním roce ale tak nějak vůbec... celkově. 
Neříkám, že je to navždy.
Jen od ledna plánuju změny a chtěla bych na to mít více prostoru i času. A i když ráda píšu (a básničky mi nejdou), věřím, že z Tý-deníku se stane aspoň "občasník".
***
Když se ohlédnu na poslední čtyří měsíce, dalo by se to shrnout jedním slovem: VYČERPÁVAJÍCÍ! A tak už fakt fungovat nechci. Momentálně jsem ve stavu, že šicí stroje obcházím velkým obloukem a jakákoliv práce s nimi mi nedělá radost tak, jako to bylo dřív. Týden vánočních prázdnin na regeneraci bohužel nestačil.
Posledních devět let jsem si neužila advent a vánoční přípravy. Plnila jsem téměř nemožné, aby dárky pro zákazníky byly pod stromečkem včas a sama jsem pak sháněla po nocích na eshopech, co naše děti …