Přeskočit na hlavní obsah

Únor aneb Kdy jindy než teď

Víte, co je na únoru nejlepší?
Že hřiště pod barákem zeje prázdnotou :)
Stačilo pár minut a - to bylo radosti!


Abyste mi rozuměli... Já pobyt na hřištích moc nezvládám. Moc maminek, moc dětí, moc otázek a informací a moc křiku. Takže když vyrazíme na hřiště, je to zásadně v období od prosince do února, nejlépe ještě se sněhem :)

***

Taky mám po delší době konečně došity kabelky... teda až na jednu. Čtrnáct dní hledám materiál (stříbrný satén) a nic. Dneska už mi to nedalo a já přerovnala celou pracovnu. A víte co? Mám ho.
Zpočátku mi pomáhala Agátka s Davídkem. Chtěla jsem po nich jen rozdělit látky podle barev. Vypadalo to nadějně. Ale pak jsem se na chvíli otočila a na podlaze byla obrovská hromada všeho. Skoro jsem to vzdala! Pak mi ale došlo, že mám vlastně úplně stejný ne-systém v úklidu pracovny:
1. vysypat všechny šuplíky/nebo vytáhnout všechny věci z polic na jednu hromadu
2. nekonečně dlouho se v tom všem brodit
3. vybrat si jednu věc, kterou začnu - najdu jí nové místo
4. postupně "losuju" další a další věci, které se k sobě tak nějak tematicky hodí
5. dělám to sice tak 3x déle než klasický úklid, ale myslím, že tak je to přece správně :)

***

Po roce měla Agátka ve školce opět karneval. Zjistila jsem to poměrně pozdě, takže jsem neměla veškerý materiál doma. Navíc si myslím, že kostým "kuličková dráha" by málokdo pochopil. Tak jsme se s Agi rozhodly, že "oprášíme" loňský čajový pytlík a základ z kuličkové dráhy necháme na školní karneval, který je za tři týdny.



*** 
 
Po dlouhé době jsme se s Radkem dostali ven i večer. A šli jsme rovnou za kulturou. Trvala teda tři hodiny, zadek mám osezený ještě teď, ale byl to zážitek!
Viděli jste film Přelet nad kukaččím hnízdem? Tak já teď viděla i divadelní představení. A musím teda říct, že bylo úžasné! Pokud máte možnost, zajděte si...
 

Jak někteří víte, děj se odehrává na psychiatrii. A "naše" divadlo se odehrávalo v bývalé nákupní pasáži, takže jen beton, šeď, sklo a kov. Myslím, že na divadelních prknech by příběh tak nevyzněl!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.

Poslední aneb Něco končí, něco začíná!

Rok 2018 má před sebou už jen pár hodin. Jaký byl? Splnilo se vám to, co jste si loni v tuto dobu přáli?

Já o tom všem, co bylo a co nás čeká, v poslední době docela přemýšlím a i proto jsem se rozhodla, že dnešní blog je poslední. Nejen v letošním roce ale tak nějak vůbec... celkově. 
Neříkám, že je to navždy.
Jen od ledna plánuju změny a chtěla bych na to mít více prostoru i času. A i když ráda píšu (a básničky mi nejdou), věřím, že z Tý-deníku se stane aspoň "občasník".
***
Když se ohlédnu na poslední čtyří měsíce, dalo by se to shrnout jedním slovem: VYČERPÁVAJÍCÍ! A tak už fakt fungovat nechci. Momentálně jsem ve stavu, že šicí stroje obcházím velkým obloukem a jakákoliv práce s nimi mi nedělá radost tak, jako to bylo dřív. Týden vánočních prázdnin na regeneraci bohužel nestačil.
Posledních devět let jsem si neužila advent a vánoční přípravy. Plnila jsem téměř nemožné, aby dárky pro zákazníky byly pod stromečkem včas a sama jsem pak sháněla po nocích na eshopech, co naše děti …