Přeskočit na hlavní obsah

Únor aneb Kdy jindy než teď

Víte, co je na únoru nejlepší?
Že hřiště pod barákem zeje prázdnotou :)
Stačilo pár minut a - to bylo radosti!


Abyste mi rozuměli... Já pobyt na hřištích moc nezvládám. Moc maminek, moc dětí, moc otázek a informací a moc křiku. Takže když vyrazíme na hřiště, je to zásadně v období od prosince do února, nejlépe ještě se sněhem :)

***

Taky mám po delší době konečně došity kabelky... teda až na jednu. Čtrnáct dní hledám materiál (stříbrný satén) a nic. Dneska už mi to nedalo a já přerovnala celou pracovnu. A víte co? Mám ho.
Zpočátku mi pomáhala Agátka s Davídkem. Chtěla jsem po nich jen rozdělit látky podle barev. Vypadalo to nadějně. Ale pak jsem se na chvíli otočila a na podlaze byla obrovská hromada všeho. Skoro jsem to vzdala! Pak mi ale došlo, že mám vlastně úplně stejný ne-systém v úklidu pracovny:
1. vysypat všechny šuplíky/nebo vytáhnout všechny věci z polic na jednu hromadu
2. nekonečně dlouho se v tom všem brodit
3. vybrat si jednu věc, kterou začnu - najdu jí nové místo
4. postupně "losuju" další a další věci, které se k sobě tak nějak tematicky hodí
5. dělám to sice tak 3x déle než klasický úklid, ale myslím, že tak je to přece správně :)

***

Po roce měla Agátka ve školce opět karneval. Zjistila jsem to poměrně pozdě, takže jsem neměla veškerý materiál doma. Navíc si myslím, že kostým "kuličková dráha" by málokdo pochopil. Tak jsme se s Agi rozhodly, že "oprášíme" loňský čajový pytlík a základ z kuličkové dráhy necháme na školní karneval, který je za tři týdny.



*** 
 
Po dlouhé době jsme se s Radkem dostali ven i večer. A šli jsme rovnou za kulturou. Trvala teda tři hodiny, zadek mám osezený ještě teď, ale byl to zážitek!
Viděli jste film Přelet nad kukaččím hnízdem? Tak já teď viděla i divadelní představení. A musím teda říct, že bylo úžasné! Pokud máte možnost, zajděte si...
 

Jak někteří víte, děj se odehrává na psychiatrii. A "naše" divadlo se odehrávalo v bývalé nákupní pasáži, takže jen beton, šeď, sklo a kov. Myslím, že na divadelních prknech by příběh tak nevyzněl!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne