Přeskočit na hlavní obsah

Paráda aneb Jaro v rozpuku!

Když jsme se minulý týden v sobotu vraceli z taneční soutěže v Otrokovicích s horečkou, nenapadlo mě, že to může být ještě horší...

- do pondělka leží jen Agi. Teda vlastně jen leží a spí.
- v pondělí se k ní přidává Davča. Ten taky jen leží a spí.
- v úterý začínám cítit slabost v ramenou a nohách já.
- ve středu jsem tak moc hotová, že celý den prospím a Radek musí přijít před obědem z práce domů, bo nejsem schopná zajít si na záchod, natož něco uvařit.
- ve čtvrtek se probouzím téměř po dvaceti hodinách spánku, v hlavě mi chybí jeden den, ale jinak je mi konečně docela dobře. Jen se ještě úplně neudržím na nohách. Zatímco u mě je viróza na ústupu, nad Radkem začíná vyhrávat a Davči se nechce pustit.
- v pátek se dostávám po týdnu poprvé ven. Nestačím se divit, jak moc se oteplilo a vyrážím nakoupit kotníčkové ponožky pro děti, ať nemusí chodit v zimních :)
Jsem docela hotová... a děti taky - opět se jim vrátila teplota. Takže žádné velké akce.
Celou tu dobu chodila Klárka normálně do školy. Zatím se jí to vyhýbá. Tak snad ještě vydrží...

Foto č. 1:
Tady jsem myslela, že je po všem. Ale to jsem se při pondělku hodně přepočítala...


 ***
Foto č. 2:
Dlouho jsem Davčovi slibovala, že mu "postavím" silnice pro autíčka... Tak konečně - teď přišla "TA" chvíle. No a protože bylo lepící pásky víc než dost, polepila jsem i stůl... A může jezdit "o dušu" :) 


 ***
Foto č. 3:
V sobotu večer (po týdnu) mám konečně více síly na to, abych přišila pár knoflíčků na chlapecké sako. To byl za poslední týden taky jediný můj výtvor.

***
Foto č. 4:
Konenčě jsme se byli nahřát... Jaro v rozpuku jsme ještě stihli :)

 ***
Foto č. 5:
A i na blbiny konečně došlo...

 ***

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.