Závěr aneb Je na malinách?

Poslední školní týden školního roku 2017/2018.

Každý den začíná pořádnou snídaní...

I týden před prázdninami máme nabitý program...

V pondělí má Klárka školní výlet - Rožnov pod Radhoštěm a Skanzen. Čím víc kapesného dostane, tím víc utratí. Naštěstí docela rozumně :)

***

V úterý měla Agátka školkovou akci - pasování prvňáčků. Venku asi 16°C, mrholilo a program byl venku. Naštěstí se na konci udělalo hezky, takže opékání špekáčků už bylo při sluníčku a ze skákacího hradu jsme je nemohli dostat. A to tak moc, že i já se vrátila do dětských let a lezla dovnitř po čtyřech, abych z tama násilím dostala Davču...

***

Ve středu jsme potřebovali vyřešit kytičky pro paní učitelky, vychovatelky a asistentky. Jen Agátku jsme ze školky vyzvedávali s teplotou. Chuděrka se tak chystala na posledních pár dní a nakonec tam ani do konce nebyla...

Ve čtvrtek chtěla jít předat dárečky, což se jí povedlo, ale už za hodinu paní ředitelka volala, že si ji máme vyzvednout... Zbytek dne doma proležela a prospala.

V pátek už byla zase čipera, takže nám nic nebránilo zakončit školní rok mini výletem a slavnostním obědem.

Po obědě jsme se prošli do blízkého lesa, zastavili jsme se u obřích mravenišť, což nebylo úplně šťastné... Mravence jsme měli úplně všude a děti se daly "úprkem prk" z lesa :)

***

Konec týdne byl i pracovní. Tvořila jsem na zakázku tzv. onBag. Něco mezi kabelkou, taškou na kočár a batohem - záleží na úvazu dlouhých "popruhů"...

***

A neděle?Měla to být malá brigáda - samosběr rybízu. Je z toho hromada bobulí, 4/5 rybízových kolen a jeden odpadlík, který se přejedl malin...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Další informace

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Další informace

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne

Další informace

Tý-deník návrhářky

Prohledat tento blog