Přeskočit na hlavní obsah

Závěr aneb Je na malinách?

Poslední školní týden školního roku 2017/2018.
Každý den začíná pořádnou snídaní...


I týden před prázdninami máme nabitý program...
V pondělí má Klárka školní výlet - Rožnov pod Radhoštěm a Skanzen. Čím víc kapesného dostane, tím víc utratí. Naštěstí docela rozumně :)
***
V úterý měla Agátka školkovou akci - pasování prvňáčků. Venku asi 16°C, mrholilo a program byl venku. Naštěstí se na konci udělalo hezky, takže opékání špekáčků už bylo při sluníčku a ze skákacího hradu jsme je nemohli dostat. A to tak moc, že i já se vrátila do dětských let a lezla dovnitř po čtyřech, abych z tama násilím dostala Davču...

***
Ve středu jsme potřebovali vyřešit kytičky pro paní učitelky, vychovatelky a asistentky. Jen Agátku jsme ze školky vyzvedávali s teplotou. Chuděrka se tak chystala na posledních pár dní a nakonec tam ani do konce nebyla...
Ve čtvrtek chtěla jít předat dárečky, což se jí povedlo, ale už za hodinu paní ředitelka volala, že si ji máme vyzvednout... Zbytek dne doma proležela a prospala.
V pátek už byla zase čipera, takže nám nic nebránilo zakončit školní rok mini výletem a slavnostním obědem.


Po obědě jsme se prošli do blízkého lesa, zastavili jsme se u obřích mravenišť, což nebylo úplně šťastné... Mravence jsme měli úplně všude a děti se daly "úprkem prk" z lesa :)

***
Konec týdne byl i pracovní. Tvořila jsem na zakázku tzv. onBag. Něco mezi kabelkou, taškou na kočár a batohem - záleží na úvazu dlouhých "popruhů"...

 ***
A neděle?Měla to být malá brigáda - samosběr rybízu. Je z toho hromada bobulí, 4/5 rybízových kolen a jeden odpadlík, který se přejedl malin...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.