Přeskočit na hlavní obsah

Prázdniny aneb Týden sedmý

Letí to, co? Dlouho jsem si nemohla zvyknout na to, že jsou tu prázdniny a ony už skoro končí :) Klárka má ve čtvrtek narozeniny a pak už se to jen přehoupne.

***

Víte, jak se říká: "Jedno dítě = žádné dítě." Tak něco na tom bude... Je jedno, které z těch našich tří lumpů není doma, vždycky to je poznat.
Využila jsem nepřítomnosti Klárky (minulý týden strávila na táboře) a našila jí nějaké věci k narozeninám. Už několikátou sezónu to tak mám... oblečení k narozeninám (a často i k Vánocům) nekupuju, ale šiju. Pak v průběhu roku se dokoupí to, co je zrovna potřeba (třeba boty, na ty nemám odvahu :)
Potřebuju vyšít nějaké skladové zásoby látek, takže jsem se nemohla úplně moc "rozšoupnout", ale něco málo...

Mikina #1 (ke kraťáskům)



Mikina #2


Tak uvidíme, co na to řekne. Už ve čtrtek!

Pak už jen jedna rychlovka - mantinel k posteli - pro jednu zákaznici.


***
 
Ve středu mě taky čekala jedna pracovní schůzka. S agenturou, která pořádá módní přehlídky. Ne, že bych se dala na dráhu modelky...
Jde o přehlídku, kde bych měla prezentovat své věci - v prvé řadě kabelky. Když  bude prostor a čas, tak i nějaké oděvy... Každopádně mám na to měsíc a práce nad hlavu... Chtěla bych:
- kolekci osmi kabelek na téma STREET
- kolekci dívčích/dámských batůžků
- kolekci dámských psaníček
+ tady mám ještě nějaké hotové kousky skladem. Snad to všechno stihnu. Navíc teď začíná (skoro už) sezóna softshellu, tak času bude asi ubývat...

 
***

Víkend byl pracovní. Ale netýkalo se to šití. Bylo třeba uvolnit místo novým věcem - bourala se kůlna. Dalo to zabrat, i když chvílemi to vypadalo, že snad spadne sama...
A největší pracant...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.