Přeskočit na hlavní obsah

Sněží! aneb Jak málo stačí k radosti

Neděle.
Po dlouhém, krásném, barevném podzimu se "konečně" ochladilo. Teplota klesla pod nulu. Po tom dlouhém období, kdy člověk mohl vyletět před barák jen v mikině, je to pořádný šok.
Když ale začalo sněžit, měli jste vidět ta rozzářená očka našeho Davči! To byla fakt nepředstíraná radost. On totiž ví, že když je zima a sněží, brzy přijde Ježíšek. Jen si, bobek, myslí, že to bude dřív než za pět týdnů :)

foto zdroj: pixabay.com

Jinak jsem chtěla napsat, že se mi zmenšuje hromádka se zakázkami... Ale jen jsem na to pomyslela, tak mi přišla další :) No jo, ještě máte do středy možnost objednávat :) A to hlavně TADY nebo TU!

Ale teď...

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se šije ze softshellu...

Někdy mi to trvá, než se rozhoupu... Látku přerovnávám, chystám, pak zase schovávám... Ale když do ní konečně střihnu, je to paráda a všechna nervozita zmizí. Stejně jako teď. Kamarádka si "objednala" softshellový komplet pro synka. Pořád jsem to odsouvala, ale nejspíš to bylo dáno i tím, že nebylo kam spěchat - nošení je naplánováno až na letošní podzim... Tento týden jsem se však konečně rozhoupala a výsledek, myslím, stojí za to :)
Střih byl tak nějak daný už od začátku.
 Rovný střih, zadní díl mírně prodloužený. Vysokoklínové rukávy, v dolní části do gumy. Asymetrický přední díl - tak trochu zešikma všitý zip. Na větším předním díle našitá kapsa ve tvaru hvězdičky.
Největší problém jsem tak trochu viděla ve všití kapuce. Úkol zněl jasně: "Měla by být odepínací." Ale těch variant, jak ji odepínat je víc... Na suchý zip, na druky, na zip. Nakonec jsem zvolila pro mě nejjednodušší cestu - kostěný zip. Oříšek ovšem byl sehnat jej u nás v kamenném obchodě :)

Látka byla …

Jak to všechno začalo...

Když jsem se v patnácti rozhodovala, co budu dělat, umprumka byla jasná volba. Ne jen proto, že se dělaly pouze talentovky (tzn. nemusela jsem se učit na přijímačky z češtiny a matiky), ale prostě jsem postupem času zjistila, že "něco tvořit" je přesně to, co chci dělat.
Prvák nebyl jednoduchý. Všechno bylo nové a navíc daleko od domova. A život na intru taky nebyl vždy procházka růžovou zahradou. Nicméně rozjezd jsem zvládla a pak už to šlo tak nějak samo... Školní přehlídky, i ty celorepublikové, se staly součástí každého ročníku. Ani jsem se nenadála, čtyři roky se přehouply a já před sebou měla rozhodování co dál...
Nikdy jsem nesnila o dalším studiu, ale bylo mi devatenáct a cítila jsem se příliš mladá na každodenní brzké vstávání do práce. Podala jsem si jedinou přihlášku na VOŠ textilní do Brna a řekla jsem si, že to bude "buď a nebo"! Žádné nervy, stres... a ono to vyšlo. Zvolený obor byl super (textilní výtvarník - tisk, krajka, tkaní), teorie na jedničku, a…

Poslední aneb Něco končí, něco začíná!

Rok 2018 má před sebou už jen pár hodin. Jaký byl? Splnilo se vám to, co jste si loni v tuto dobu přáli?

Já o tom všem, co bylo a co nás čeká, v poslední době docela přemýšlím a i proto jsem se rozhodla, že dnešní blog je poslední. Nejen v letošním roce ale tak nějak vůbec... celkově. 
Neříkám, že je to navždy.
Jen od ledna plánuju změny a chtěla bych na to mít více prostoru i času. A i když ráda píšu (a básničky mi nejdou), věřím, že z Tý-deníku se stane aspoň "občasník".
***
Když se ohlédnu na poslední čtyří měsíce, dalo by se to shrnout jedním slovem: VYČERPÁVAJÍCÍ! A tak už fakt fungovat nechci. Momentálně jsem ve stavu, že šicí stroje obcházím velkým obloukem a jakákoliv práce s nimi mi nedělá radost tak, jako to bylo dřív. Týden vánočních prázdnin na regeneraci bohužel nestačil.
Posledních devět let jsem si neužila advent a vánoční přípravy. Plnila jsem téměř nemožné, aby dárky pro zákazníky byly pod stromečkem včas a sama jsem pak sháněla po nocích na eshopech, co naše děti …