Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak...

Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit.

V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima.

V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do nemocnice a začalo kolečko vyšetření.
Když to zkrátím... Dva měsíce doma, klidový režim, pokud možno ležet. První tři týdny jsem prospala. Byla jsem zadýchaná jen při přejití po místnosti. Po pár týdnech přišly na řadu rehabilitace, cvičení a elektroléčba. Začínalo to být lepší a v půlce srpna jsem se vrátila do práce.
A příčina? Těžko říct... z části za to může sedavé zaměstnání, z části nervy a psychika. Každopádně teď, měsíc po nástupu do práce, se záda opět ozývají...

Kvůli mně se nejelo na dovolenou, takže jsem pak v srpnu byla ráda, že jsem mohla splnit dětská přání, co se týká výletů po blízkém či vzdálenějším okolí. Co všechno jsme stihli, se rozepíšu příště.