Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem ušila svou první tašku...

Vyprovokovala mě k tomu, ač nevědomky a nechtě, spolužačka. Viděla jsem nějakou její práci a docela mě vyděsila kvalita šití na to, za kolik peněz ty kousky prodávala. Řekla jsem si, že tohle přece dokážu taky a třeba i líp a tak jsem do toho šla. A i když jsme teď každá úplně někde jinde, za ten první impulz bych ji měla poděkovat.

Jsem docela netrpělivý člověk, takže mě moc nebaví šít "nanečisto". Většinou se snažím celý postup detailně vymyslet a projet v hlavě, rozplánovat si jej a pak rovnou sedám ke stolu. Často mám více nápadů, než stihnu realizovat, takže to na pracovním stole vypadá jako v obchodě s látkama - všechny totiž budu "hnedka" potřebovat. Nakonec to dopadne tak, že je po pár týdnech buď uklidím, protože se nemůžu hnout nebo si je nastříhám a pak mi tu pro změnu několik týdnů "trčí" jednotlivé díly, které buď po nějaké době opět uklidím nebo se konečně pustím do šití.

Často sleduju eshopy s látkama, nahážu si je do košíku, abych je vzápětí zase vyhazovala, protože se konečná částka objednávky přehoupla přes čtyřmístnou cifru. Ale když však neodolám a nakoupím, doma si je krásně uložím do komínku s tím, že ten čas přijde... No jo, mít tak ruce navíc... nebo delší dny... nebo nemuset spát...

 
...ale na začátku toho všeho kabelkového šití byla IKEA a její dekorační látky. V roce 2010 metráž z IKEy docela frčela, nebyla drahá a dobře se s ní šilo. Moje první taška byla veselá, oranžová... a na Fler vložená 6. února 2010, takže tomu bude za měsíc přesně šest let!
Žádný velký zázrak. Tak trošku lepší nákupka. Ale ta radost... Moje i budoucí majitelky!
Rozměr tak akorát: 32x37x10 cm a cena 699,- Kč, což z větší části pokrylo jen náklady..., ale neodradilo mě to od dalšího šití.



O měsíc později, tedy 6. března 2010 byla vložena další celolátková taška. Tvarově i velikostně odpovídala mým "školním". Byla poctivě vyztužená, doplněná o filcovou brož..., jako dělaná na léto.
Šití té kabelky trvalo snad týden. Než jsem vše nachystala, naplánovala a vypracovala... a k tomu všemu sedmi měsíční zvídavá dcerka, která mi ne jednou zabavila metr.





Květen byl docela "úrodný". Poprvé jsem použila koženku, ale střihově jsem si ještě nebyla moc jistá, co všechno si můžu dovolit. A tak se nejdřív zkoušelo různé členění, vrstvení, barevné kombinace, zapínání na magnetky a jednoduchá podšívka. Z dnešního pohledu nic extra, ale mělo to úspěch. 







Zkoušela jsem i kombinaci s látkou a byla jsem nadšená! 

Postupně jsem objednala asi dvacet odstínů koženek a pustila se do šití. Doladila jsem velikosti, promyslela přední díly, dořešila zapínání... A zaměřila jsem se na "pejskaře"...







A v půlce května se zrodila kolekce DOGGY. Celokoženkové kabelky jen na doklady, klíče a "mlsky" pro psí mazlíčky. Byly to kabelky "do terénu" - velikost tak akorát, nikde nezavazely a byly jednoduché na údržbu. Jednu dobu byly doplňovány i přívěsky či broží.
Kvůli venčícím kabelkám jsem si na stránkách Fleru založila i nový profil. Ten ale fungoval jen pár týdnů...
Doggy kabelky jsou v nabídce do dneška. Velikostně i tvarově úplně stejné, jen jsem začala šít i s pomocí kédru, takže každá kabelka má krásný, čistý tvar.

Za těch šest let šití kabelek se mi rozrosta nabídka střihů, tvarů i velikostí, ale tři kolekce mě provází od začátku až do dneška... Doggy, Sport a School & Office. Všechny typy kabelek/tašek najdete na stránkách tmarcela.cz. K jednotlivým kolekcím se vrátím v některém z příštích "dílů".

Komentáře

  1. Tak to klobouk dolů. Pro mě je něco takového naprosto nepředstavitelné. Já se s šicím strojem zrovna dvakrát nekamarádím. Sice ho mám, ale spíš jen tak na okrasu. Dokážu totiž maximálně zašít přítelovi díru na kalhotách a to samozřejmě jen v ruce. Co se týče kabelek, tak ty si jenom kupuji. Mám už pořádnou sbírku. Chyběly mi v ní snad už jen filcové kabelky a tu už jsem také sehnala, takže jsem spokojená.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne