Přeskočit na hlavní obsah

Jak to všechno začalo...

Když jsem se v patnácti rozhodovala, co budu dělat, umprumka byla jasná volba. Ne jen proto, že se dělaly pouze talentovky (tzn. nemusela jsem se učit na přijímačky z češtiny a matiky), ale prostě jsem postupem času zjistila, že "něco tvořit" je přesně to, co chci dělat.

Prvák nebyl jednoduchý. Všechno bylo nové a navíc daleko od domova. A život na intru taky nebyl vždy procházka růžovou zahradou. Nicméně rozjezd jsem zvládla a pak už to šlo tak nějak samo... Školní přehlídky, i ty celorepublikové, se staly součástí každého ročníku. Ani jsem se nenadála, čtyři roky se přehouply a já před sebou měla rozhodování co dál...

Nikdy jsem nesnila o dalším studiu, ale bylo mi devatenáct a cítila jsem se příliš mladá na každodenní brzké vstávání do práce. Podala jsem si jedinou přihlášku na VOŠ textilní do Brna a řekla jsem si, že to bude "buď a nebo"! Žádné nervy, stres... a ono to vyšlo. Zvolený obor byl super (textilní výtvarník - tisk, krajka, tkaní), teorie na jedničku, ale praxe téměř nulová. Takže jediné, co mi zůstalo je láska k Brnu a k tamní kavárně na Kozí ulici.

Zajímám se o vše, co se týká módy, doplňků a bytového designu, takže i zaměstnání jsem si pak hledala "v oboru". Po absolutoriu na textilce jsem nějakou dobu pracovala v kuchyňském studiu jako designér-prodejce kuchyní. Poté v menší oděvní firmě s dámskou konfekcí, přímo ve výrobě. Nakonec v oděvní firmě se sportovní módou a módou pro volný čas, kde jsem měla na starosti kvalitu výroby od střihů po materiál. Vlastně jsem se tak nějak oklikou dostala zase k tomu, co jsem studovala na střední a co mě tak bavilo.

No a když jsem na začátku roku 2009 nastoupila na mateřskou, začala jsem své nápady konečně i realizovat i doma. Nejdřív výbava pro miminko a pak... kabelky. V tu dobu mi to přišlo jako "nejjednodušší" zboží pro prodej přes internet. A trvá to dodnes. Ale nejsme žádná sériovka, spíš rodinná firma s přátelským přístupem pracující v domácím prostředí. Fungujeme spíš jako jakési "zakázkové šití na dálku". A co to znamená? Zákaznice nemusí vybírat jen z dostupné nabídky hotových kabelek. Může si dotvořit svůj vlastní kousek, aby byl pro ni originální a funkční. A to mám na této práci ráda - tu různorodost. I dvě na první pohled stejné kabelky nikdy nebudou jako přes kopírák...

Na podzim 2015 jsem se pomalu vrátila i k šití oděvů. Sice jen v malém množství, ale dokonale si u toho odpočinu, takže věřím, že se brzy dočkáte rozrůstající se nabídky.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.