Přeskočit na hlavní obsah

Jak letí čas...

Do pětadvaceti jsem se těšila na každé narozeniny... Pak už jsem to přestala počítat a "přesměrovala" jsem se na narozeniny svých dětí. Když se mě někdo zeptá, kolik mi je, dopočítávám to právě přes věk potomků. A někdy je to docela dřina. A navíc se tomu občas nechce ani věřit...

Jako by to bylo včera, když jsem se vrátila z porodnice poprvé (srpen 2009)... podruhé (květen 2012)... potřetí (duben 2015)...


Člověk se učí fungovat v nové situaci, snaží se užít si každý nový den a pak... ten první rok tak neuvěřitelně rychle uteče...


...ale stejně je to strašně super!

Při poslední oslavě prvních narozenin jsme (kvůli počasí) nemohli udělat narozeninovou zahradní party, tak jsem chtěla vyzdobit alespoň kousek obyváku s kuchyní. Našla jsem úžasné stránky mojeparty.cz a vybírala a kombinovala a vkládala do košíku a zase vyhazovala a něco nakonec přece jen objednala.



Už teď plánuju oranžovou party pro Agátku (za měsíc a půl) a červenomodrou pro Klárku...

Díky mateřské jsem se vrátila zpátky k šití, které jsem (mimo jiné) vystudovala a kterému se věnuji alespoň na poloviční úvazek. Začalo to kabelkama, ale čím dál častěji "utíkám" k oblečení, které  bylo mým hlavním oborem.
Jsou to často sice "jen" drobnosti pro prcky, ale poslední větší "akcí" se staly taneční kostýmy pro deset holek (o tom, jak to dopadlo, napíšu za týden).
Stejně jako u dětí se raduju z každého pokroku, u výrobků je to hodně podobné. Mám radost, jak se "z ničeho" stává "něco", které posléze udělá radost "někomu" dalšímu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.