Do pětadvaceti jsem se těšila na každé narozeniny... Pak už jsem to přestala počítat a "přesměrovala" jsem se na narozeniny svých dětí. Když se mě někdo zeptá, kolik mi je, dopočítávám to právě přes věk potomků. A někdy je to docela dřina. A navíc se tomu občas nechce ani věřit...
Jako by to bylo včera, když jsem se vrátila z porodnice poprvé (srpen 2009)... podruhé (květen 2012)... potřetí (duben 2015)...
Člověk se učí fungovat v nové situaci, snaží se užít si každý nový den a pak... ten první rok tak neuvěřitelně rychle uteče...
...ale stejně je to strašně super!
Při poslední oslavě prvních narozenin jsme (kvůli počasí) nemohli udělat narozeninovou zahradní party, tak jsem chtěla vyzdobit alespoň kousek obyváku s kuchyní. Našla jsem úžasné stránky mojeparty.cz a vybírala a kombinovala a vkládala do košíku a zase vyhazovala a něco nakonec přece jen objednala.
Už teď plánuju oranžovou party pro Agátku (za měsíc a půl) a červenomodrou pro Klárku...
Díky
mateřské jsem se vrátila zpátky k šití, které jsem (mimo jiné)
vystudovala a kterému se věnuji alespoň na poloviční úvazek. Začalo to
kabelkama, ale čím dál častěji "utíkám" k oblečení, které bylo mým
hlavním oborem.
Jsou
to často sice "jen" drobnosti pro prcky, ale poslední větší "akcí" se
staly taneční kostýmy pro deset holek (o tom, jak to dopadlo, napíšu za
týden).
Stejně
jako u dětí se raduju z každého pokroku, u výrobků je to hodně podobné.
Mám radost, jak se "z ničeho" stává "něco", které posléze udělá radost
"někomu" dalšímu.
Komentáře
Okomentovat