Přeskočit na hlavní obsah

Jak vymyslet/vybrat správný dárek

Když jsou vašemu dítěti čtyři, výběr dárků "neošulíte". Chce to týdny příprav a jednotlivé nápady je třeba si zapisovat. Hned. Než to zapomenete.

Agátka má narozeniny za deset dnů, takže je třeba doladit detaily. Ročnímu dítěti stačí jeden větší dárek (popř. pár drobností), ale čím starší dítě, tím více má "potřeb" :) Takže jakákoliv cesta do obchodu s hračkama nebo zbožím pro děti znamená, že je třeba zapnout nahrávání, protože:
"Ta panenka by se mi líbila."
"No a ten kočárek..."
"A taky potřebuju auto. Pro panenky. Aby mohly jezdit na výlet."
"A nějakou novou knížku. Třeba."
"Takového medvídka ještě nemám." "A jiný plyšák by to být nemohl?" "Mohl. Třeba: liška, veverka nebo ježek!" A našla jsem ji! Lišku jednu podšitou...


Ale většinou si, naštěstí, vystačím s blokem a tužkou...


Agátka má skoro jasnou představu o tom, jak to všechno bude probíhat. Nejdůležitější ale je přinést dětem do školky něco na zub... Ale ne bonbónky :) Ale budou se péct sušenky a tyčinky :)

Zahradní narozeninová party se u jedněch prarodičů spojí s oslavou narozenin mě a dědy, u druhých "dědáčků" s narozeninami mě, strejdy a babičky. Navíc by vše mělo ladit do oranžova. Naštěstí už mám výzdobu vybranou.


No a co se týká seznamu dárků...
Pěněženku už máme několik týdnů doma. Tu jsem sháněla s předstihem, protože "rozkaz zněl jasně" - musí být oranžová!
S kinetickým pískem už si hraje, protože mě přistihla, jak ho nesu domů. Týden mě přemlouvala, ať už jí ho dám, že jsem ten "nátlak" nevydržela :)
Zvířátkový příbor se přesouvá na Vánoce... a ten zbytek asi taky. Nebo se pro teď nahradí něčím "více nutným" :)

Uvidíme, jak to ještě všechno bude... Pořád je dost času vymyslet "nějakou pecku".
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne