Přeskočit na hlavní obsah

Jak přestat...?

Jednoduše! Nikdy nezačít... Ať jde o cokoliv.

Alkohol.
V podstatě jsem abstinent. Měla jsem asi dvě "světlé" chvilky, kdy to pár piv nebo becherovka v danou chvíli řešila... A v obou případech za to mohl chlap.
Poprvé - to mi bylo asi šestnáct. Hospůdka blízko intru a nešťastná láska.
Naposled - to mi bylo asi dvacet. Silvestr a radost z toho, že jsem single :)
V pětadvaceti první těhotenství a tím to všechno skončilo :) Pivo mi chutná všechno stejně, vínu nerozumím... Míchané nápoje miluju, ale mezi náma - často ani nepoznám, jestli tam nějaký alkohol je :)
Ale vystačím si. Kafe a kofola. Třeba.

zdroj: pixabay.com

Cigarety.
Ty mě provázely celé dětství. Pamatuju si dovolené, kdy si taťka přibalil vždy balík cigaret s lodičkou. Bez toho jsme neodjeli. A pak, ze dne na den, přestal. Dokonce mu v práci ve stole zůstala otevřená krabička s posledními pěti kousky. A už se k tomu nevrátil. Brzy to bude sedmnáct let.
Vlastně až přestal, jsem si uvědomila, jak je to fajn... Ten čerstvý vzduch a tak. Takže jsem to opět jen jednou vyzkoušela a byla jsem "výlečená".

 zdroj: pixabay.com
Jídlo.
Strašně nerada vařím cokoliv slaného. Nevím proč. Nebaví mě to. Možná proto, že musím. Přes týden tu jednu dvě porce nějak zvládám, ale přes víked... Jsem ráda, že mám úžasného muže, který vaří rád. A já se můžu věnovat něčemu jinému - třeba úklidu nebo praní ;) 

 zdroj: pixabay.com

Ale sladká jídla a pečení - to je moje. Takže až jednou budu vážit metrák, tak budu vědět z čeho :)

  zdroj: pixabay.com

Ono je to ale těžko. Téměř všude cpou výrobci zvýrazňovače chuti, takže si sice s radostí sem tam dám kousek salámu nebo kořeněné maso, ale druhý den je mi tak blbě, že nevylezu z postele. Takže jediné řešení jak přestat s "éčkama" je sladké jídlo :)
I když o víkendu už mě napadla i varianta RAW stravy... Tak uvidíme :)

Když bych teď měla článek přesměrovat k šití, tak jediná varianta jak přestat, je opravdu nezačínat. Protože vždycky je co šít a vždycky si říkám ještě kousek, ještě deset centimetrů, deset minut... Teď mě "naštěstí" brzdí skříplý nerv na zádech, tak to tak nepřeháním... ale šije mi to aspoň v hlavě.
Nebo si vymyslím "šicí plán" a pak když k němu dojde "naostro", tak lítám od jednoho k druhému jak lesní včela. A výsledek? Rozdělaných deset věcí, ale ani jedna hotová.

 zdroj: facebook.com

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…

Nákres aneb Kabelka na přání

Čas od času mi napíše zákaznice, že by chtěla kabelku, kterou nemám v nabídce. Zůstane tvar, rozměr a pak... mám před sebou seznam požadavků a přání, co by kabelka měla a neměla mít... Cena se odvíjí podle obtížnosti, ale vesměs vždycky tak nějak vychází jako ty, co šiju běžně.
Po Vánocích se mi takové kabelky/tašky sešly tři. Ta nejobtížnější z nich je téměř hotová. Přišel mi nákres na čtverečkovaném papíře, s rozměry a barvami. Nejhorší bylo ve vodách internetu najít ten správný materiál.

Pak nákres přenést do střihu a vymyslet technický postup tak, aby šití bylo co nejjednodušší... No, s šitím předního dílu jsem si hrála celý den. Myslím, že to nakonec nedopadlo vůbec zle. Ale mít tuto kabelku ve stálé nabídce, musela bych zvýšit cenu.

Dnes mám před sebou už jen podšívku, nafotit, zabalit a odeslat.

Do konce týdne ještě musím zvládnou další dvě kabelky na přání. Jedna bude jednoduchá, černá, čtvercová a ta druhá z kočárkoviny pro čerstvou maminku. Každá taková kabelka či taška je pro mě…