Přeskočit na hlavní obsah

Jak přestat...?

Jednoduše! Nikdy nezačít... Ať jde o cokoliv.

Alkohol.
V podstatě jsem abstinent. Měla jsem asi dvě "světlé" chvilky, kdy to pár piv nebo becherovka v danou chvíli řešila... A v obou případech za to mohl chlap.
Poprvé - to mi bylo asi šestnáct. Hospůdka blízko intru a nešťastná láska.
Naposled - to mi bylo asi dvacet. Silvestr a radost z toho, že jsem single :)
V pětadvaceti první těhotenství a tím to všechno skončilo :) Pivo mi chutná všechno stejně, vínu nerozumím... Míchané nápoje miluju, ale mezi náma - často ani nepoznám, jestli tam nějaký alkohol je :)
Ale vystačím si. Kafe a kofola. Třeba.

zdroj: pixabay.com

Cigarety.
Ty mě provázely celé dětství. Pamatuju si dovolené, kdy si taťka přibalil vždy balík cigaret s lodičkou. Bez toho jsme neodjeli. A pak, ze dne na den, přestal. Dokonce mu v práci ve stole zůstala otevřená krabička s posledními pěti kousky. A už se k tomu nevrátil. Brzy to bude sedmnáct let.
Vlastně až přestal, jsem si uvědomila, jak je to fajn... Ten čerstvý vzduch a tak. Takže jsem to opět jen jednou vyzkoušela a byla jsem "výlečená".

 zdroj: pixabay.com
Jídlo.
Strašně nerada vařím cokoliv slaného. Nevím proč. Nebaví mě to. Možná proto, že musím. Přes týden tu jednu dvě porce nějak zvládám, ale přes víked... Jsem ráda, že mám úžasného muže, který vaří rád. A já se můžu věnovat něčemu jinému - třeba úklidu nebo praní ;) 

 zdroj: pixabay.com

Ale sladká jídla a pečení - to je moje. Takže až jednou budu vážit metrák, tak budu vědět z čeho :)

  zdroj: pixabay.com

Ono je to ale těžko. Téměř všude cpou výrobci zvýrazňovače chuti, takže si sice s radostí sem tam dám kousek salámu nebo kořeněné maso, ale druhý den je mi tak blbě, že nevylezu z postele. Takže jediné řešení jak přestat s "éčkama" je sladké jídlo :)
I když o víkendu už mě napadla i varianta RAW stravy... Tak uvidíme :)

Když bych teď měla článek přesměrovat k šití, tak jediná varianta jak přestat, je opravdu nezačínat. Protože vždycky je co šít a vždycky si říkám ještě kousek, ještě deset centimetrů, deset minut... Teď mě "naštěstí" brzdí skříplý nerv na zádech, tak to tak nepřeháním... ale šije mi to aspoň v hlavě.
Nebo si vymyslím "šicí plán" a pak když k němu dojde "naostro", tak lítám od jednoho k druhému jak lesní včela. A výsledek? Rozdělaných deset věcí, ale ani jedna hotová.

 zdroj: facebook.com

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.

Poslední aneb Něco končí, něco začíná!

Rok 2018 má před sebou už jen pár hodin. Jaký byl? Splnilo se vám to, co jste si loni v tuto dobu přáli?

Já o tom všem, co bylo a co nás čeká, v poslední době docela přemýšlím a i proto jsem se rozhodla, že dnešní blog je poslední. Nejen v letošním roce ale tak nějak vůbec... celkově. 
Neříkám, že je to navždy.
Jen od ledna plánuju změny a chtěla bych na to mít více prostoru i času. A i když ráda píšu (a básničky mi nejdou), věřím, že z Tý-deníku se stane aspoň "občasník".
***
Když se ohlédnu na poslední čtyří měsíce, dalo by se to shrnout jedním slovem: VYČERPÁVAJÍCÍ! A tak už fakt fungovat nechci. Momentálně jsem ve stavu, že šicí stroje obcházím velkým obloukem a jakákoliv práce s nimi mi nedělá radost tak, jako to bylo dřív. Týden vánočních prázdnin na regeneraci bohužel nestačil.
Posledních devět let jsem si neužila advent a vánoční přípravy. Plnila jsem téměř nemožné, aby dárky pro zákazníky byly pod stromečkem včas a sama jsem pak sháněla po nocích na eshopech, co naše děti …