Přeskočit na hlavní obsah

Maminkám...

Bylo to pár měsíců příprav... Dlouho jsem o tom přemýšlela, dlouho jsem se odhodlávala přijít za paní ředitelkou naší mateřské školky s tímto návrhem... A její reakce (a potažmo i dalších učitelek) mě velice mile překvapila - byly nadšené!
Nejdřív se nic nedělo, pak se plánovala příležitost - Vánoce nebo Den matek. Vánoce byly za rohem, děti ve školce více méně nemocné a tak jsme to nechaly na jaro... Po Vánocích jsme si potvrdily termín, na konci ledna jsem nakoupila nakoupila látku na kreslení...

26. leden - první noční.
Jen obkreslit 53 mini kabeleček (+ 7 náhradních) byla docela dřina. A navíc dvakrát. Napoprvé mi nevyšel materiál, takže jsem druhý den běžela dokoupit.
Vše pěkně v barvách, aby měly děti radost, každý kousek očíslovat...


Vystřihnout i s "pořadovým" číslem,...

 ...které se shodovalo s číslem na seznamu...


Přemýšlela jsem, kolik dát dětem času, aby vše v klidu zvládly a já to pak stihla našít... Nakonec jsem navrhla konec března. Dva měsíce se mi zdálo tak akorát a já bych se k tomu stejně dřív (kvůli daním) nedostala...
Práce dětí byla hotova o pár dní dříve... Stačilo pár fixů na textil a hlavně dětská fantazie. Mladší kreslily to, co zvládly, starší děti kreslily svůj portrét, aby je měla maminka pořád na blízku.



...a já mohla 1. dubna začít. Nejdřív jsem vůbec nevěděla čím... Ne, že bych nevěděla jak na to, ale při tom množství jsem si prostě nebyla jistá... Abych si tu práci zbytečně neprodlužovala...
Nejzdlouhavější je příprava...

Nastříhat podšívky...

Nastříhat vatelín pod obrázkový díl (toho se s radostí ujala naše Agátka. To je ta blonďatá holčička "Agi" na předchozí fotce :)
Nachystat jezdce a nastříhat "koncovky" k zipům...


No a pak štítky a jejich našívání...


Další noční.
Stříhání zadních dílů. Pokud možno aspoň trošku do barvy k hlavnímu obrázku. Měla jsem spoustu zbytků koženek, které už bych jinak nevyužila a teď se náramně hodily. A pořád bylo z čeho vybírat :)


Příprava zipů...


...a po dlooouhých přípravách  přišlo na řadu šití. KONEČNĚ!


Mám sešity vrchní i podšívkové díly se zipem. Všimněte si, že neustále mám na očích číslování jednotlivých kabelek. Abych ale mohla pokračovat a sešívat díly k sobě, bylo třeba si čísla přeznačit. Takže jsem popisovala koženkové díly a...


...lepící papírky jsem měla přichystány do podšívek. Děsila mě představa, že si popletu čísla a jména a maminky pak dostanou výtvor někoho jiného :) Při došití každé kabelečky, jsem pak dovnitř ještě dávala lísteček se jménem.

A jednou v noci (asi po čtrnácti dnech) jsem měla ušito...



A následující den dopoledne i nachystáno na předání do školky...

Teď už jen počkat na reakce maminek :)

Komentáře

  1. báječný nápad a hlavně ochota se do něčeho tak velkého pustit...já bych plakala jak želva, kdybych dostala něco takového...

    OdpovědětVymazat
  2. Fantastický nápad aj prevedenie! Viem si predstaviť dojatie maminiek, keď to dostanú. Krása!!!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne