Přeskočit na hlavní obsah

Prázdniny?

Je léto a s ním i čas dovolených. Před sebou mám poslední předprázdninové objednávky, které musím do vysvědčení odeslat a pak...
Nezavírám obchod, jen hlásím, že odepisování na emaily či Smartsupp dotazy bude možná o něco déle trvat (přece jen - se třema dětma doma toho času bude o dost méně).
Každopádně se budu těšit na případné spolupráce, na slova chvály i kritiky (protože jen tak se můžu vyvíjet) a třeba i za fotku z dovolené s kabelkou (či oblečkem) ode mě.
 
(S)mějte se rádi
 
 
Minulý týden byl zase plný šití. Mezi těma všema objednávkama jsem si musela vyčlenit i nějaký čas na šití oblečků. Začalo to pěkně:
- pondělí - šaty pro Klárku k vysvědčení
- úterý - letní pyžamko pro Davídka
- středa - 3/4 tepláčky pro Davídka
...a pak se to nějak pokazilo :) Čtvrtý obleček už nebyl a naplno jsem se zase vrátila ke kabelkám.
 
Od Klárky jsem dostala jasný úkol: "K vysvědčení bych chtěla jít v šatech až na zem!" Nejdřív jsem se tomu bránila, ale pak jsem si říkala, že vlastně proč ne? Látku jsem vyhrabala v "syslírně" a střih byl tak nějak jasný... A v pondělí večer bylo hotovo!
 

 
Další den. Venku strašné horko a já až tepve teď zjistila, že všechna letní pyžamka po holkách mají vyloženě dívčí motiv... A tak jsem zase sedla ke stroji a během dopoledne bylo opět hotovo.
 

 
No a nakonec... Zjistila jsem i nedostatek kraťásků/tříčtvrťáků z teplákoviny a ti roboti na mě z poličky vyloženě volali :)



...a pak už jsem se musela pustiti znovu do kabelek - do dárečků pro Klárčinu třídní učitelku a pro paní vychovatelku z družiny. Teď ještě musím stihnout našít něco málo do školky.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.