Přeskočit na hlavní obsah

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)

První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.

Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...

Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :)
Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "vyguglila", že má jen něco málo přes osm tisíc obyvatel. Na druhou stranu - Kroměříž mě zase překvapila opačně. Působila na mě tak nějak "obrovsky", ač je na počet obyvatel stejně velká jako Vsetín.

Pravidelně, když někam vyrážíme, je naše první zastávka (nepočítám tu v případě nevolnosti) v restauraci na oběd. Doma jsme si našli, že přímo před vstupem do Květné zahrady (což byl hlavní cíl cesty) je nějaká restaurace... Krásná bílá zeď, rustikální dveře, menu napsáno na tabulích... Stisknem kliku a... před námi se otevřel prostor vysypaný štěrkem, vzadu pod stromem čtyři štamgasti, něco málo věcí, co připomínaly pozůstatky dětského hřiště, pár stolů, lavic a dvě budovy... Jedna měla dvě okna - příjem objednávek a výdej jídla. Druhá, umakartová, bylo WC. Prostě se někdo nejspíš zbavoval jádra a toto byla správná volba :) I ta akustika byla tak nějak stejná...
Každopádně, ač jsme byli zpočátku nemile překvapeni, tak oběd byl dobrý... Připadala jsem si jako před téměř pětadvaceti lety na dovolené na Pálavě - točená kofola a smažák s hranolkama :)
Agátka miluje párek v rohlíku a tak se do něj pustila, že téměř všechna hořčice skončila na triku. Celý výlet prochodila s umazaným trikem. Nicméně - nebyla sama. Zjistili jsme, že Klárka jela s flekem na šatech už z domu a Davík je v tom nenechal dlouho samotné - na kraťasech mu skončila zmrzlina :) 

Samotná Květná zahrada byla krása střídající nádheru. A to teda myslím vážně! Prochodili jsme, co jsme podle plánku našli, na spoustu míst jsme natrefili náhodou a jiné jsme nemohli najít...

zdroj: google.com

Holky byly unešené z bludišť a Davídek zase z kašen... a já tak nějak z toho celku, z krásných zákoutí a z klidu, který z toho prostředí tak nějak sálal :)


Každopádně to bylo pro všechny docela náročné. Když jsme vyjížděli z domu, bylo pod mrakem, tak jsme si "mnuli ruce", že jsme to s tím počasím vyhráli. Že takové počasí je jako stvořené na výlet. V Kroměříži se ztratily mraky a my se "pařili" ve 30°C.


A i přes to náš výlet neskončil. Prošli jsme se ještě do města, našli zrcadlové bludiště a nadšení v očích našich dětí bylo k nezaplacení...



Každopádně - jeden den na Kroměříž nestačí. Těším se na podzim, kdy bychom se sem chtěli vrátit...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne