Přeskočit na hlavní obsah

Rozednilo se

Ten pocit, když po dvou měsících vidíte z balkónu západ slunce. A vůbec - že můžete nechat otevřená okna a víte, že k vám po lešení nikdo nevleze... Nebo že se nikdo nebude v sedm ráno procházet po balkóně.
Jsou to jen "maličkosti", ale když se u nás doma tento týden, konečně od začátku května, zase "rozednilo", byl to super pocit. Byt se najednou zvětšil. I když je to "místnost" 3,5 x 1 m :), tak ta radost detí, že se mají kde "zašít", je k nezaplacení...

Tento týden v plánu žádný výlet nebyl. Vystačili jsme si s procházkama na zmrzku a když měly děti polední siestu, sedla jsem ke stroji a doplňovala jim zásoby ve skříni.

Začalo to pondělními pyžamky. 100% bavlněný úplet je na to úplně úžasný. Nenatahuje se, neroluje při stříhání a při nošení je úžasně pohodlný. A Davídek je má rád :)



V úterý to pokračovalo tričky. Původní plán byl, že budou jen pro našeho nejmenšího, ale Agátka přišla s tím, že chce mít stejné jako brácha. A nakonec - proč ne :)



A kraťásků není nikdy dost... a pro jistotu s dalšíme trikem.


Ve středu nastala šicí pauza a vrhli jsme se na balkón... První zkouška dopadla na výbornou.


...ale do konce týdne bylo třeba dodělat slíbenou rozešitou teplákovku pro neteř. Ne že by se na ni tak spěchalo, ale chtěla jsem mít zase na chvíli čistý stůl a místo pro šití kabelek.
Materiál mě nečekaně potrápil. Prošívaná teplákovina byla snad tří vrstvá, každá vrstva se chovala jinak a děsně "pelichala". Nakonec jsem nad ní zvítězila a myslím, že se povedla :) Tak snad se i Aničce bude dobře nosit.


Druhý týden prázdnin skončil, uvidíme, co nám nachystá ten třetí...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.