Ten pocit, když po dvou měsících vidíte z balkónu západ slunce. A vůbec - že můžete nechat otevřená okna a víte, že k vám po lešení nikdo nevleze... Nebo že se nikdo nebude v sedm ráno procházet po balkóně.
Jsou to jen "maličkosti", ale když se u nás doma tento týden, konečně od začátku května, zase "rozednilo", byl to super pocit. Byt se najednou zvětšil. I když je to "místnost" 3,5 x 1 m :), tak ta radost detí, že se mají kde "zašít", je k nezaplacení...
Tento týden v plánu žádný výlet nebyl. Vystačili jsme si s procházkama na zmrzku a když měly děti polední siestu, sedla jsem ke stroji a doplňovala jim zásoby ve skříni.
Začalo to pondělními pyžamky. 100% bavlněný úplet je na to úplně úžasný. Nenatahuje se, neroluje při stříhání a při nošení je úžasně pohodlný. A Davídek je má rád :)
V úterý to pokračovalo tričky. Původní plán byl, že budou jen pro našeho nejmenšího, ale Agátka přišla s tím, že chce mít stejné jako brácha. A nakonec - proč ne :)
A kraťásků není nikdy dost... a pro jistotu s dalšíme trikem.
Ve středu nastala šicí pauza a vrhli jsme se na balkón... První zkouška dopadla na výbornou.
...ale do konce týdne bylo třeba dodělat slíbenou rozešitou teplákovku pro neteř. Ne že by se na ni tak spěchalo, ale chtěla jsem mít zase na chvíli čistý stůl a místo pro šití kabelek.
Materiál mě nečekaně potrápil. Prošívaná teplákovina byla snad tří vrstvá, každá vrstva se chovala jinak a děsně "pelichala". Nakonec jsem nad ní zvítězila a myslím, že se povedla :) Tak snad se i Aničce bude dobře nosit.
Druhý týden prázdnin skončil, uvidíme, co nám nachystá ten třetí...
Komentáře
Okomentovat