Přeskočit na hlavní obsah

2018 aneb Nové začátky?

Dáváte si předsevzetí? Já UŽ ne. Nevydržela jsem. Nikdy. Většinou jsem je pak přesouvala na další pondělí, na začátek příštího měsíce, na začátek jara (léta, podzimu, zimy)... Jsem v tomto líná, vím to. Nic s tím nedělám a v podstatě mi to vyhovuje :)

Každopádně. Mám před sebou rok 2018. Jaký asi bude? Pro mě poslední, který strávím na rodičovské dovolené. Za rok touto dobou se budu chystat na úřad práce a nebo zůstanu u práce z domu. Ano, šití mě naplňuje, tvoření mě baví, ale jsou dny, kdy bych chtěla mít od práce volno. Takhle pracuju vlastně pokaždé, když mám chvilku. Ne vždy je to jednoduché...

Jakmile peru, třídím prádlo, vařím oběd nebo uklízím "běžný nepořádek všech", jako bych byla doma sama.
Když si však sednu ke stroji, že pohnu se zakázkou, tak stačí napočítat do pěti a:
- někdo někoho mlátí
- někdo jiný po někom dalším řve
- pak přiběhne některý a žaluje
- někdo další mi přijde "funět" na záda a kontrolovat, co dělám
- nejmladší postaví věž z Dupla, která je tak vysoká, že se zřítí na mě i na stroje
Pak to vzdávám a jdu od toho. Vím, že tak to fungovat nemůže, že pokud i holky chtějí mít mámu doma, že mi musejí dát prostor. Ale je to těžké - pro obě strany. Pracovna je v jednom ze čtyř pokojů. Není kam utéct, nejde se tam zavřít a přestat vnímat. Je to ale pohodlné - nikam nechodit, zůstat v domácím, uvařit si kafe...
Ale zkusím to jinak. Vstanu a nachystám se jako do práce, naplánuju si přesný rozvrh. Uvidím, jestli to půjde a jak dlouho.

Vlastně jediná předsevzetí, která si dávám jsou ta pracovní:
- kolekce dětských (dívčích) kabelek
- kolekce pro cestovatelky
- letní kolekce
- batůžky a kosmetické příruční kabelky
- nová psaníčka
- malovaná kolekce (kabelky dotvořené jednou šikovnou slovenskou malířkou)

Není jich málo. Sejdeme se za rok a uvidíme, kolik jich bude odfajfknutých :) Teď už vás nechci rušit v oslavách příchodu N/nového roku. Vykročte pravou nohou a s/mějte se rádi!

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.