Přeskočit na hlavní obsah

Předsevzetí aneb Letos poprvé?

Minulý týden jsem "mluvila" o předsevzetích. Že si je nikdy nedávám. Něco se (ve mně) zlomilo :)
Začala jsem cvičit. Do té doby jsem myslela, že mám kondičku docela v pohodě. Denní procházky do školky a zpátky - dva kilometry, že to jako pohyb stačí. No, zmýlila jsem se. Po prvních dnech jsem pak sotva vylezla schody.
Zkuste to taky, Jakub Vosáhlo vám poradí, jak na to! Je to sranda. Jen s Davídkem je to trošku komplikovanější. Když mi nedělá překážky "v cestě", tak mi zavěšením na stehno dělá závaží.
Plán je asi na 94 dní. V týdnu vždy pět dní cvičení, dva dny volno a je na mně, jak si to rozplánuju. Takže u mě to znamená, že cvičím jen v pracovním týdnu a o víkendu ne. S kondičkou jsem myslela, že jsem na tom líp. Po třech těhotestvích jsem ztratila břišní svaly. Věřím ale, že je zase najdu :)

S pracovním seznamem úkolů na rok 2018 jsem na tom o něco líp. Už 4. ledna jsem měla splněný první úkol - dívčí kabelky. Takže alespoň v tomto mám ze sebe radost.


Jo, jasně. Chybí podšívky, ale to tento týden dám. Kdyby mi tak rychle šlo všechno :)

A taky jsem se rozhodla, že nebudu nechávat věci na poslední chvíli. To je asi můj největší problém. Bohužel. Vždycky si myslím, že mám pořád spoustu času a pak se stane "něco", co překope veškeré mé rozvrhy a plány.

A vlastně mám ještě jedno předsevzetí. Že budu pít míň kafe. Se mi zatím docela daří. Z téměř půl litrového hrnku jsem "klesla" na dvoudecák. Jen počet hrnků se tím pádem zvýšil :) Ale to doladím :)

Teď si jdu dát cvičeníčko. Zase se mi nechce. Ale to už je u mě takový folklór :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.