Přeskočit na hlavní obsah

Praha aneb Výlet na pár hodin

Mám pocit, že už jsem fakt stará. A k tomu všemu se "to" číslo ve čtvrtek zase zvýší!
Jedu z posledních sil a nadoraz...

Začátek týdne byl poklidný... Sedmero tepláčků pro kluky a jeden dárek pro Agi k sobotním narozkám.




A s modelem a majitelem ...


***
Nejnáročnější den - pátek - začal už ve čtyři hodiny ráno vstáváním a tří a půl hodinovou cestou vlakem do Prahy. Krátký výlet s Agátkou, mimo jiné kvůli finále Mia festivalu, kde děti vystupovaly.
Těšila jsem se, jak ve vlaku zavřu oko a prospím cestu jako kdysi, když jsem jezdívala do školy do Brna. No, to bych musela jet sama. Agi celou cestu nejen nezavřela oko, ale ani pusu!


Z nádraží rovnou do Lucerny, kde finále probíhalo. Všechno by bylo v pohodě, ale... Agátka začala stávkovat, že nevystupuje, že to neumí... Dlouho jsme ji s její trenérkou přemlouvaly, slibovaly hory doly (hlavně tedy zmrzlinu a McDonalda). Nakonec do toho šla. Nejdřív na ní byl vidět strach a obavy, ale tak v půlce vystoupení to z ní všechno opadlo.

Vyhráli sice "až" páté místo, ale mezi námi - kdo si může říct, že vystupoval v Lucerně?


***
A pak už Praha poklusem...
- Václavák
- Staromák (orloj přikrytý potištěným "prostěradlem")
- Národní divadlo, kde naskakujeme na tramvaj a až v ní zjišťujeme, že čtyři lidi nám zůstali na zastávce
- zubačkou na Petřín a tam hned při výstupu honem na zmrzku, pak zrcadlové bludiště (docela "slabota") a úraz jedné z holčiček, která sebou tak nějak lištila a sedřela si ruce


- výšlap na rozhlednu - 299 schodů, kde vhazujeme mince do dalekohledu a než zaostřím, míří na hvězdy nebo do Vltavy a peníze propadávají
- pak konečně odměna - hřiště pod Petřínem. Holčička, která nahoře na kopci spadla před bludištěm, nezvládla při sestupu rychlost a sedřela si půl obličeje.
- po hodinovém odpočinku na průlezkách spěcháme opět na tramvaj, metro a u Václava zalézáme do McDonaldu


- nakupujeme zásoby jídla a spěcháme na vlak
- opět nespí ani oko


A já už se fakt těším domů! O půl desáté večer konečně odemykám...

Bláznivý týden končí sobotníma narozeninama Agátky a jejím posledním (nedělním) vystoupením na Dni dětí... Fakt jsem se těšila na pondělí, kdy to bude zase poklidné... A v sobotu si výlet do Prahy zopakuju zase s Klárkou :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…

Nákres aneb Kabelka na přání

Čas od času mi napíše zákaznice, že by chtěla kabelku, kterou nemám v nabídce. Zůstane tvar, rozměr a pak... mám před sebou seznam požadavků a přání, co by kabelka měla a neměla mít... Cena se odvíjí podle obtížnosti, ale vesměs vždycky tak nějak vychází jako ty, co šiju běžně.
Po Vánocích se mi takové kabelky/tašky sešly tři. Ta nejobtížnější z nich je téměř hotová. Přišel mi nákres na čtverečkovaném papíře, s rozměry a barvami. Nejhorší bylo ve vodách internetu najít ten správný materiál.

Pak nákres přenést do střihu a vymyslet technický postup tak, aby šití bylo co nejjednodušší... No, s šitím předního dílu jsem si hrála celý den. Myslím, že to nakonec nedopadlo vůbec zle. Ale mít tuto kabelku ve stálé nabídce, musela bych zvýšit cenu.

Dnes mám před sebou už jen podšívku, nafotit, zabalit a odeslat.

Do konce týdne ještě musím zvládnou další dvě kabelky na přání. Jedna bude jednoduchá, černá, čtvercová a ta druhá z kočárkoviny pro čerstvou maminku. Každá taková kabelka či taška je pro mě…