Přeskočit na hlavní obsah

Praha aneb Výlet na pár hodin

Mám pocit, že už jsem fakt stará. A k tomu všemu se "to" číslo ve čtvrtek zase zvýší!
Jedu z posledních sil a nadoraz...

Začátek týdne byl poklidný... Sedmero tepláčků pro kluky a jeden dárek pro Agi k sobotním narozkám.




A s modelem a majitelem ...


***
Nejnáročnější den - pátek - začal už ve čtyři hodiny ráno vstáváním a tří a půl hodinovou cestou vlakem do Prahy. Krátký výlet s Agátkou, mimo jiné kvůli finále Mia festivalu, kde děti vystupovaly.
Těšila jsem se, jak ve vlaku zavřu oko a prospím cestu jako kdysi, když jsem jezdívala do školy do Brna. No, to bych musela jet sama. Agi celou cestu nejen nezavřela oko, ale ani pusu!


Z nádraží rovnou do Lucerny, kde finále probíhalo. Všechno by bylo v pohodě, ale... Agátka začala stávkovat, že nevystupuje, že to neumí... Dlouho jsme ji s její trenérkou přemlouvaly, slibovaly hory doly (hlavně tedy zmrzlinu a McDonalda). Nakonec do toho šla. Nejdřív na ní byl vidět strach a obavy, ale tak v půlce vystoupení to z ní všechno opadlo.

Vyhráli sice "až" páté místo, ale mezi námi - kdo si může říct, že vystupoval v Lucerně?


***
A pak už Praha poklusem...
- Václavák
- Staromák (orloj přikrytý potištěným "prostěradlem")
- Národní divadlo, kde naskakujeme na tramvaj a až v ní zjišťujeme, že čtyři lidi nám zůstali na zastávce
- zubačkou na Petřín a tam hned při výstupu honem na zmrzku, pak zrcadlové bludiště (docela "slabota") a úraz jedné z holčiček, která sebou tak nějak lištila a sedřela si ruce


- výšlap na rozhlednu - 299 schodů, kde vhazujeme mince do dalekohledu a než zaostřím, míří na hvězdy nebo do Vltavy a peníze propadávají
- pak konečně odměna - hřiště pod Petřínem. Holčička, která nahoře na kopci spadla před bludištěm, nezvládla při sestupu rychlost a sedřela si půl obličeje.
- po hodinovém odpočinku na průlezkách spěcháme opět na tramvaj, metro a u Václava zalézáme do McDonaldu


- nakupujeme zásoby jídla a spěcháme na vlak
- opět nespí ani oko


A já už se fakt těším domů! O půl desáté večer konečně odemykám...

Bláznivý týden končí sobotníma narozeninama Agátky a jejím posledním (nedělním) vystoupením na Dni dětí... Fakt jsem se těšila na pondělí, kdy to bude zase poklidné... A v sobotu si výlet do Prahy zopakuju zase s Klárkou :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne