Jasně že jsem roky přestala počítat. Hned, jak se narodila Klárka :) To mi bylo pětadvacet. Od té doby už stárnou jen děti, já mám pětadvacet pořád :) Se tak cítím. I když tělo říká něco jiného.
Jsem byla zvyklá ponocovat a teď jsem ráda, že v jedenáct spím...
Ale nejspíš za to může ten poslední týden během kterého jsem byla dvakrát na otočku v Praze. Minulý pátek s Agi v Lucerně, teď v sobotu s Klárkou v Edenu.
Jako, přiznejte se, kdo z vás během týdne vylezl dvakrát na Petřínskou rozhlednu? Kdo zdolal 299 schodů? Nahoru i dolů? Protože já třeba jo :) Nohy se mi klepaly ještě pár hodin po výstupu :)
Zbytek Prahy jsme viděli tak nějak z tramvaje. Akorát Václavák jsme s Klárkou prošly celý. I se zastávkou v hračkářství Hamleys. A to bylo jedním slovem - úlet. Mraky lidí, haldy hraček a mezi tím vším kolotoč. Chtělo se mi utéct hned ve dveřích... :)
Pak už honem McDonald. Na toho jsme nesměli zapomenout...
Díky taneční soutěži mají naše děti některá poprvé za sebou...
- dlouhá cesta vlakem
- jízda metrem
- jízda tramvají
- Praha jako na dlani
- McDonald
Jo, naše děti si na krabičku Happy Meal prostě počkaly. O to větší byl zážitek z celého výletu :)
A to že ta soutěž byla bez medailí? Účast na mistrovství republiky je asi nejvíc... A navíc - v porotě seděl tanečník Lady Gaga, tak ten má asi trošku jiný vkus ;)
Komentáře
Okomentovat