Přeskočit na hlavní obsah

2. advent aneb Dva týdny do Vánoc

Už jen dva týdny. Jak jste na tom s pečením?
My asi takto - máme dva druhy "cukroví" - perníčky (z původního množství zbyla tak 1/3) a včera čerstvě napečené kakaové sušenky (těch je 52 ks, tak uvidíme, kolik jich zůstane).


Uvidíme, jestli stihneme víc.
Do Vánoc mám rozplánováno šití snad na každý den. Jen během dneška musím došít dvě kabelky a o rovnou je odeslat. Do konce týdne jsou ještě asi čtyři. A nepočítám další a další věci, které si nechávám až na konec, protože jsou pro místní a nemusím tedy spoléhat na poštu.

***

Začátek týdne patřil dlouho nasmlouvaným zakázkám... Jedny šaty na firemní večírek...


A jedny softky...


***

A i na Vsetín k nám dorazil Mikuláš... Už několik let nechává balíčky i s uhlím v chaloupce na zahradě u babi a dědy...


 ***

O víkendu ještě rychle další várka na vánoční jarmark do školy...


A dopisy pro Ježíška za okno...

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se šije ze softshellu...

Někdy mi to trvá, než se rozhoupu... Látku přerovnávám, chystám, pak zase schovávám... Ale když do ní konečně střihnu, je to paráda a všechna nervozita zmizí. Stejně jako teď. Kamarádka si "objednala" softshellový komplet pro synka. Pořád jsem to odsouvala, ale nejspíš to bylo dáno i tím, že nebylo kam spěchat - nošení je naplánováno až na letošní podzim... Tento týden jsem se však konečně rozhoupala a výsledek, myslím, stojí za to :)
Střih byl tak nějak daný už od začátku.
 Rovný střih, zadní díl mírně prodloužený. Vysokoklínové rukávy, v dolní části do gumy. Asymetrický přední díl - tak trochu zešikma všitý zip. Na větším předním díle našitá kapsa ve tvaru hvězdičky.
Největší problém jsem tak trochu viděla ve všití kapuce. Úkol zněl jasně: "Měla by být odepínací." Ale těch variant, jak ji odepínat je víc... Na suchý zip, na druky, na zip. Nakonec jsem zvolila pro mě nejjednodušší cestu - kostěný zip. Oříšek ovšem byl sehnat jej u nás v kamenném obchodě :)

Látka byla …

Jak to všechno začalo...

Když jsem se v patnácti rozhodovala, co budu dělat, umprumka byla jasná volba. Ne jen proto, že se dělaly pouze talentovky (tzn. nemusela jsem se učit na přijímačky z češtiny a matiky), ale prostě jsem postupem času zjistila, že "něco tvořit" je přesně to, co chci dělat.
Prvák nebyl jednoduchý. Všechno bylo nové a navíc daleko od domova. A život na intru taky nebyl vždy procházka růžovou zahradou. Nicméně rozjezd jsem zvládla a pak už to šlo tak nějak samo... Školní přehlídky, i ty celorepublikové, se staly součástí každého ročníku. Ani jsem se nenadála, čtyři roky se přehouply a já před sebou měla rozhodování co dál...
Nikdy jsem nesnila o dalším studiu, ale bylo mi devatenáct a cítila jsem se příliš mladá na každodenní brzké vstávání do práce. Podala jsem si jedinou přihlášku na VOŠ textilní do Brna a řekla jsem si, že to bude "buď a nebo"! Žádné nervy, stres... a ono to vyšlo. Zvolený obor byl super (textilní výtvarník - tisk, krajka, tkaní), teorie na jedničku, a…

Poslední aneb Něco končí, něco začíná!

Rok 2018 má před sebou už jen pár hodin. Jaký byl? Splnilo se vám to, co jste si loni v tuto dobu přáli?

Já o tom všem, co bylo a co nás čeká, v poslední době docela přemýšlím a i proto jsem se rozhodla, že dnešní blog je poslední. Nejen v letošním roce ale tak nějak vůbec... celkově. 
Neříkám, že je to navždy.
Jen od ledna plánuju změny a chtěla bych na to mít více prostoru i času. A i když ráda píšu (a básničky mi nejdou), věřím, že z Tý-deníku se stane aspoň "občasník".
***
Když se ohlédnu na poslední čtyří měsíce, dalo by se to shrnout jedním slovem: VYČERPÁVAJÍCÍ! A tak už fakt fungovat nechci. Momentálně jsem ve stavu, že šicí stroje obcházím velkým obloukem a jakákoliv práce s nimi mi nedělá radost tak, jako to bylo dřív. Týden vánočních prázdnin na regeneraci bohužel nestačil.
Posledních devět let jsem si neužila advent a vánoční přípravy. Plnila jsem téměř nemožné, aby dárky pro zákazníky byly pod stromečkem včas a sama jsem pak sháněla po nocích na eshopech, co naše děti …