Poslední aneb Něco končí, něco začíná!

Rok 2018 má před sebou už jen pár hodin. Jaký byl? Splnilo se vám to, co jste si loni v tuto dobu přáli?

Já o tom všem, co bylo a co nás čeká, v poslední době docela přemýšlím a i proto jsem se rozhodla, že dnešní blog je poslední. Nejen v letošním roce ale tak nějak vůbec... celkově.

Neříkám, že je to navždy.

Jen od ledna plánuju změny a chtěla bych na to mít více prostoru i času. A i když ráda píšu (a básničky mi nejdou), věřím, že z Tý-deníku se stane aspoň "občasník".

***

Když se ohlédnu na poslední čtyří měsíce, dalo by se to shrnout jedním slovem: VYČERPÁVAJÍCÍ! A tak už fakt fungovat nechci.

Momentálně jsem ve stavu, že šicí stroje obcházím velkým obloukem a jakákoliv práce s nimi mi nedělá radost tak, jako to bylo dřív.

Týden vánočních prázdnin na regeneraci bohužel nestačil.

Posledních devět let jsem si neužila advent a vánoční přípravy. Plnila jsem téměř nemožné, aby dárky pro zákazníky byly pod stromečkem včas a sama jsem pak sháněla po nocích na eshopech, co naše děti psaly Ježíškovi.

Tohle už vážně nechci...

Není to konec s šitím. Jen pauza. Prozatím na dobu neurčitou.

Vím, že bez šití nemůžu být, ale teď to prostě nedávám... Jak to bude se zakázkami v roce 2019 jsem něco málo psala i tady, minulý týden.

A teď už jen... Ať je rok 2019 lepší! Příjemný vstup do nového roku!

Vaše *M*

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Další informace

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Další informace

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne

Další informace

Tý-deník návrhářky

Prohledat tento blog