Tý-deník návrhářky

Týden plný akce! - konec Olympiády - je třeba plnit dětské sny (šaty pro Popelku) - bobovačka - "skorojaro" za oknem Čtrnáct dní plných sportu je za námi. Nějaká ta medaile a "převtělení" Chucka Norrise do Ester Ledecké... Začátek týdne byl ve znamení popelkovských šatů pro Klárku. Jako, nic složitého, říkala jsem si. A - ejhle! Stříbrné nitě úplně všude. Jako fakt všude - hlavně v očích. Několik dní jsem chodila jak angorák. Ale až na pár drobností jsou hotové! Tak už jen výšivka na pásek a vlečka... *** Středa. Jsou dny, kdy nic nečekáte a stejně to přijde :) Poděkování za "šicí konzultaci". To jsou ty světlé okamžiky, kdy si říkáte, že to co děláte, děláte dobře :) *** Když si Davča hraje, musí to být přesně podle "návodu". Stejně jako když stavěl kuličkovou dráhu... Protože když má chlapeček na krabici klobouk, tak on musí mít taky. Bez toho by to nešlo :) *** Jarní prázdniny...

Pořádně smíšené pocity... Když se usměje štěstí a přijde nabídka na krásnou práci... - designové studio - návrhy kuchyní - italská značka - klienti z Německa - velice slušné peníze ...a teď to přijde... ALE... Místo výkonu práce: Mallorca! Mít tak o deset let míň a stejnou praxi, tak bych to asi i zkusila... Aspoň na pár měsíců. Teď jsem si jen povzdechla a tuto nabídku mám jako uzavřenou. Každopádně - věřím v lepší zítřky :) Že se opět najde něco, co mě osloví... Zatím mě oslovují zákazníci (což je strašně dobře) a šiju jedny softshellky za druhýma... A do toho ještě popelkovské "červánkové" šaty. Po včerejším šití mám oči plné kovových nití. To je tak: "...šaty stříbrem vyšívané". Sukně pro Agi - jako základ - na duhovou vílu je jakž takž hotová. Jen doladit detaily. Takže vzhůru do dalšího pracovního týdne. K tomu všemu u nás vypukly jarní prázdniny, tak jen doufám, že vše stíhám.

Víte, co je na únoru nejlepší? Že hřiště pod barákem zeje prázdnotou :) Stačilo pár minut a - to bylo radosti! Abyste mi rozuměli... Já pobyt na hřištích moc nezvládám. Moc maminek, moc dětí, moc otázek a informací a moc křiku. Takže když vyrazíme na hřiště, je to zásadně v období od prosince do února, nejlépe ještě se sněhem :) *** Taky mám po delší době konečně došity kabelky... teda až na jednu. Čtrnáct dní hledám materiál (stříbrný satén) a nic. Dneska už mi to nedalo a já přerovnala celou pracovnu. A víte co? Mám ho. Zpočátku mi pomáhala Agátka s Davídkem. Chtěla jsem po nich jen rozdělit látky podle barev. Vypadalo to nadějně. Ale pak jsem se na chvíli otočila a na podlaze byla obrovská hromada všeho. Skoro jsem to vzdala! Pak mi ale došlo, že mám vlastně úplně stejný ne-systém v úklidu pracovny: 1. vysypat všechny šuplíky/nebo vytáhnout všechny věci z polic na jednu hromadu 2. nekonečně dlouho se v tom všem brodit 3. vybrat si jednu věc, kterou začnu...

Letošní rok je plný výročí... „Osmičkové“ roky patří v českých dějinách k těm přelomovým. 1278 - svedl Přemysl Otakar II bitvu na Moravském poli, při které zemřel 1348 - byla založena Karlova univerzita 1648 - skončila uzavřením vestfálského míru Třicetiletá válka 1848 - s rokem se pojí revoluční události nebo slavné psaní Františka Palackého do Frankfurtu.  1918 - založení Československé republiky 1948 - komunistický převrat 1968 - Pražské jaro zdroj: info.cz Ale pak také: 1958 a 1978 - roky, kdy se narodili muži mého života - tatínek a partner! Ten druhý jmenovaný měl narozeniny už teď, 2. února. Dárky jsem řešila tentokrát dostatečně s předstihem... Vymyslela jsem pár drobností, lístky na divadlo, ale také dvě věci, které by měli připomínat ty letošní narozeniny. Jednou z nich bylo tričko. A tou další bylo Rudé právo z 2. února 1978. Při čtení si, myslím, zavzpomínali všichni :)