Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2016

Jak prožít víkend? Tanečně.

Venku téměř nebe bez mráčku, 30° C ve stínu a my se v sobotu dopoledne vydali na "výlet". Teda..., jak se to vezme... Naši nejstarší - Klárku - čekala v Zubří Taneční soutěž. Naštěstí na to nebyla sama, ale myslím, že jich bylo čtrnáct. Tomu všemu předcházelo několik měsíců tréninků nejen v tělocvičně ale v poslední době i doma. Klárka vypadala na první pohled docela v klidu, ale uvnitř zažívala "peklo". V pátek nemohla usnout, v sobotu se zase vzbudit a pár kilometrů před cílem se jí udělalo špatně. Když jsme dojeli na místo, parkoviště bylo narvané a sportovní hala praskala ve švech. Udělalo se mi mdlo. A myslím, že to nebylo jen tím vydýchaným vzduchem. Zjistila jsem, že nejhorší na těchto masových akcích je to nekonečné "čekání na něco". Nejdřív čekání na vystoupení, které trvá cca 3 min. a je po všem, pak čekání na výsledek a mezitím sem tam nějaké čekání ve frontě (ať už na wc nebo zmrzlinu). Ale - bylo to úžasné! Mně se sevřel

Jak se šije ze softshellu...

Někdy mi to trvá, než se rozhoupu... Látku přerovnávám, chystám, pak zase schovávám... Ale když do ní konečně střihnu, je to paráda a všechna nervozita zmizí. Stejně jako teď. Kamarádka si "objednala" softshellový komplet pro synka. Pořád jsem to odsouvala, ale nejspíš to bylo dáno i tím, že nebylo kam spěchat - nošení je naplánováno až na letošní podzim... Tento týden jsem se však konečně rozhoupala a výsledek, myslím, stojí za to :) Střih byl tak nějak daný už od začátku.  Rovný střih, zadní díl mírně prodloužený. Vysokoklínové rukávy, v dolní části do gumy. Asymetrický přední díl - tak trochu zešikma všitý zip. Na větším předním díle našitá kapsa ve tvaru hvězdičky. Největší problém jsem tak trochu viděla ve všití kapuce. Úkol zněl jasně: "Měla by být odepínací." Ale těch variant, jak ji odepínat je víc... Na suchý zip, na druky, na zip. Nakonec jsem zvolila pro mě nejjednodušší cestu - kostěný zip. Oříšek ovšem byl sehnat jej u nás v kamenném obch

Jak vymyslet/vybrat správný dárek

Když jsou vašemu dítěti čtyři, výběr dárků "neošulíte". Chce to týdny příprav a jednotlivé nápady je třeba si zapisovat. Hned. Než to zapomenete. Agátka má narozeniny za deset dnů , takže je třeba doladit detaily. Ročnímu dítěti stačí jeden větší dárek (popř. pár drobnost í), ale čím starší dítě, tím více má "potřeb" :) Takže jakákoliv cesta do obchodu s hračkama nebo zbo žím pro děti znamená, že je třeba zapnout nahrávání, protože: "Ta pa nenka by se mi líbila. " "No a ten kočárek..." "A taky p otřebuju auto. Pro pa nenky. Aby mohly jezdit n a výlet." "A nějakou novou knížku. Třeba." "Takového medvídka ještě nemám." "A jiný plyšák by to být nemohl?" " Mohl. T řeba: liška, veverka nebo ježek!" A našla jsem ji! Lišku jednu podšitou... Ale v ětšinou si, naštěstí, vystačím s blokem a tužkou... Agátka má skoro jasnou představu o tom, jak to všechno bude probíhat. Nejdůležitější

Jak jsme šli do školky i v sobotu

Ne, nezbláznili jsme se... :) Jen tak dvakrát do roka má mateřská škola našich dětí sobotní akci. Na začátku školního roku to byl Indiánský den a teď Den řemesel. A musím tedy říct, že byl vidět kus práce... Začalo to velkým vystoupením všech dětí, kdy každé předvedlo nějaké zaměstnání či řemeslo s písničkovým doprovodem. Klárka jako farmářka zpívala: Já mám koně, vraný koně No a Agátka: Já jsem malý kominíček, šupsajdá :)   Po "kulturní vložce" přišel čas některá ta řemesla vyzkoušet - truhlář, cukrář, hvězdář, zdravotník, zedník nebo pekař, švadlenka či elektrikář... Osm stanovišť a na konci překvapení - spousta jídla, míchané nápoje, "vyřezávané ovoce" a zmrzlina. A jako bonus - zvířata z farmy a hasiči i s autem :) Zbytek dne jsme strávili na chalupě. Žádná práce, šití, nic... Dokonce jsem se přistihla, že nepracuju ani v hlavě. Prostě asi tak nějak :) Davídek sbíral sedmikrásky... Holky tlačily třicet let starý kočár...

Jak uschovat vzpomínky...

Nevím proč, ale z dětství si pamatuju jen pár střípků. Nejstarší vzpomínka bude mít brzy třicet. Jsem s rodiči v kuchyni (kde máme bílý! koberec), je neděle a mamka se mi snaží vysvětlit, že budu pár dní doma s taťkou, protože nastupuje do porodnice.Mžná bych si snad vzpomněla i na šaty, které měla na sobě a na to velké břicho :) To mi byly dva roky a sedm měsíců. Ze školky si jinak nepamatuju nic. Nevím, jak se jmenovaly paní učitelky, spolužaček si vybavím jen pár... Když mi bylo pět, na konci školního roku jsme se fotil y , já měla krásné sametové šaty a vysoké horečky. Jedna z mála pěkných barevných fotek a já tam vypadám jak hromádka neštěstí. V první třídě si vybavím spolužáka, který nás mlátil, házel po nás židličky... a taky svou první pětku z matematiky. Seděla jsem v řadě u okna vedle spolužáka a sčítání a odčítání přes deset mu moc nešlo. A já mu tak věřila... a všechno opsala :) a blbě! Ve třetí třídě jsem začala chodit do třídy s bratránkem (který má stejné