Přeskočit na hlavní obsah

Jak kovářova kobyla...

Tak to je, bohužel, přesné. Každou kabelku nakonec vždycky vložím k prodeji. Jako bych byla "nasycená" už tou výrobou... Myslím, že je to stejný "syndrom", jako když cukrářka nejí sladké nebo rybář ryby.. Možná je to "jen" mou nerozhodností... A nebo je to tím, že sedmý rok (více méně s přestávkami) řídím kočár a tak mi stačí přebalovací taška.

Ale jednu tašku jsem si vlastně ušila. Je to teda už rok a půl... Chystali jsme se tehdy na Slovensko (Vodný ráj Vyhne) a potřebovala jsem "něco", kam bych mohla dát peněženku a doklady. Pár dnů před odjezdem jsem si ušila SPORTku v uni barvách. Bohužel (pro mě) v té nejsvětlejší béžové...


Co se týká "nekabelkových" věcí, je to o něco lepší. Ale fakt o málo! A to z toho důvodu, že mi to tak nějak dýl trvá.

Před sedmi lety jsem si ušila sukni. K ní jsem si rozešila i sako, ale do dneška nemá všité rukávy.

Potahy na polštáře do obyváku mi trvaly asi dva měsíce. A došila jsem je "jen" proto, že jsem je měla nastřihlé a pořád mi někde překážely.
Teď jsem si udělala radost a koupila látku na obměnu. Noo, jsem zvědavá, kdy se k tomu dostanu, ale už se na ně moc těším :)



Po porodu (posledním) jsem si tak moc chtěla ušít sukni, že ji budu muset letos zúžit, protože i přesto, že je do gumy, tak mi padá.


Dva roky mám pro sebe rozešitý softshellový kabátek. Chybí mi ho jen zkompletovat. Ale tak nějak se mi nechce, protože pořádná zima stejně nebyla... :) Tak se mi to třeba podaří na tu zimu 2016/17.

V září měla sestra svatbu. Konečně příležitost ušít si šaty až na zem, které jsem tak dlouho chtěla. Střih, látka, barva, šití... všechno šlo jak po másle. Dva dny před Dnem D jsem si uvědomila, že si je vzít nemůžu, protože bych nenakojila syna.


Prostě mi cosi není přáno. A nebo je to tím, že když mě netlačí "deadline" a zákazník, tak mám na všechno spoooustu času!  

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Maminkám...

Bylo to pár měsíců příprav... Dlouho jsem o tom přemýšlela, dlouho jsem se odhodlávala přijít za paní ředitelkou naší mateřské školky s tímto návrhem... A její reakce (a potažmo i dalších učitelek) mě velice mile překvapila - byly nadšené! Nejdřív se nic nedělo, pak se plánovala příležitost - Vánoce nebo Den matek. Vánoce byly za rohem, děti ve školce více méně nemocné a tak jsme to nechaly na jaro... Po Vánocích jsme si potvrdily termín, na konci ledna jsem nakoupila nakoupila látku na kreslení...
26. leden - první noční. Jen obkreslit 53 mini kabeleček (+ 7 náhradních) byla docela dřina. A navíc dvakrát. Napoprvé mi nevyšel materiál, takže jsem druhý den běžela dokoupit. Vše pěkně v barvách, aby měly děti radost, každý kousek očíslovat...

Vystřihnout i s "pořadovým" číslem,...
 ...které se shodovalo s číslem na seznamu...

Přemýšlela jsem, kolik dát dětem času, aby vše v klidu zvládly a já to pak stihla našít... Nakonec jsem navrhla konec března. Dva měsíce se mi zdálo tak akorát…

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…