Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem byla slavná... třikrát (zatím)


Poprvé… duben 2014

Když se má účast na Fashion Show v Rožnově pod Radhoštěm začala řešit, říkala jsem si, že do dubna je daleko (byl začátek února) a nějak to zvládnu… Čím víc se ale datum akce blížilo, začala jsem být nervózní, kompletovala jsem sady kabelek do jednotlivých kolekcí a z nervozity ztrácela chuť k jídlu.

Zajímavé je, že první, co jsem měla vymyšlené bylo... co si vezmu na sebe. Měla jsem úplně jasnou představu a to včetně detailů. Pak mi asi měsíc trvalo, než jsem tyto představy díky obchodům i internetu zhmotnila :)

V den D jsme nanosili krabice s kabelkama do auta, předali děti (v té době "jen" dvě) na hlídání a vyrazili směr Rožnov. Udělalo se krásné počasí, takže jsme před přípravami strávili spoustu času v zahrádce restaurace hotelu Eroplán. Po dlouhé době jsem si v klidu vychutnala latté a tiramisu se sachr dortem. Nikdo mi neujídal kávovou pěnu, neolizoval šlehačku, nevylíval tonika. Bylo to až neskutečné. Takový klid. Zatímco já s mužem jsme si odpočívali na sluníčku, v zákulisí začínal šrumec...

Modelky se česaly a malovaly a zkoušely šaty. Všude to vonělo šminkama a lakem na vlasy. Neustálý shon. Přesunuli jsme se před sál, kde jsme začali vychystávat "prezentační stánek". Mrkla jsem na holky, jak jim to jde a pak už jen čekala, až to vypukne…

Nevím, co všechno o mě moderátor prozradil, každopádně se jen usmíval a poslal mě, ať se jdu taky mrknout. Modelky se chovaly profesionálně, i když jim několikrát vypadla hudba. Nic je nerozhodilo…

A na závěr… okamžik, který znám jen z filmů či velkých přehlídek… Moderátor spiklenecky mrkl a "vtáhl" mě na molo. Nebudu lhát… tuto situaci jsem si několikrát představovala, ale že by se stala skutečností… No… šla jsem, ale bylo to takové vnitřní "peklo", nervy jako před maturitou, navíc všetečné otázky. Pak potlesk a pryč! Ještě dvacet minut se mi klepaly ruce. Moderátor se mi přišel omluvit, že mě tak nečekaně vytáhl z publika, ale prý kdyby mi to řekl předem, tak bych nešla… No, měl pravdu ten chlapec :)
 
Bylo to super. Celý večer, všechno kolem… Bylo příjemné setkat se se zákaznicemi.

A pár postřehů na závěr:
- číšník z filmu Obsluhoval jsem anglického krále existuje! Mají ho v hotelu Eroplán
- organizátorka přehlídky měla krásné boty (fuchsiové lodičky s oranžovou podrážkou)
- z 98 % chodí na módní přehlídky ženy
- po přehlídce svatebních šatů jsem se opět ujistila, že jednou se chci určitě vdávat!
- v tylové "tutu" sukýnce se chodí na wc velice obtížně
- všechny ženy spojuje, že když nás tlačí boty, tak se prostě zujeme :)

A jedna ukázková…

 image
Podruhé... červen 2014

Ve stejném období jako jsem řešila svou první velkou Fashion Show, začaly přípravy i na "můj" první film. Oslovila mě jedna z "účastnic", že by chtěla pár mých kabelek... Vybrali si čtyři a jedna z nich dostala jméno po filmu - Babovřesky. Slyším spousty z vás, že to jsou "jen" Babovřesky (trojka), ale... je snad u nás v kinech navštěvovanější film?

A dnes večer na Nově ;)

image
V rolích kabelek:
Nefertiti, Sweet France, Blue Butterfly a Babovřesky. Celou kolekci najdete tu.

Potřetí... srpen 2014

Rok 2014 byl celkově docela úspěšný...
To si tak odjedete na pár dní mimo republiku a hned několik nepřijatých hovorů a nakonec doma dva maily, že by se mnou rádi udělali rozhovor do novin... A tak jo... Jedno ranní kafíčko a článek je na světě...


image 
Bonus... březen 2016

Březnové číslo časopisu Maminka (se Sandrou Novákovou na titulce) a v něm kabelka z kolekce HAPPY! A léto může přijít...

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne