Přeskočit na hlavní obsah

Jak být chvíli sama?

Jediné řešení, stručně řečeno, je nemít děti. S nimi totiž nejste sama nikdy. Neustále jsou vám v patách. Nejčastěji, když něco tvořím - ať už oběd nebo uklízím v obyváku.

Nestěžuju si, to si nemyslete. Jen se vždycky musím pousmát, že si mě začnou všímat zrovna v ten okamžik, když mám plné ruce práce. Navíc nechodí po jednom ale pěkně ve skupinkách... Všichni najednou - ve třech!

Když máte jedno dítě a potřebujete "pauzu", "vrznete" ho do postýlky/ohrádky a máte prostor i klid.
Když máte děti dvě, dáte mladší do postýlky, starší k pohádce a máte alespoň dvě minuty na to zajít si na wc.
Ale když jsou cvrčci tři a navíc jsou prázdniny, "být sama" už nestíhám.

To je pak třeba využít každé chvilky, kdy jsou děti pod "dozorem" ostatních (rozumějte pod dohledem prarodičů či dalšího rodinného příslušníka ve věku 18+). V tom okamžiku vybíhám na kopec. Jako včera...

Holky byly, jako posledních pár dní, "rozbrnkané" a já chtěla být chvíli sama (bez křiku, neustálého dohadování či přetahování, bez otázek). Počkala jsem na vhodnou příležitost, kdy mě neviděly a přeskákala jsem pár mezí na kopec k lesu... Kolem sebe jsem měla jen luční kvítky, pár chalup a slunce v zádech. Na chvíli jsem zavřela oči a poslouchala to hemžení kolem sebe. To byla paráda. Stačila čtvrthodinka, "zvětšily" se mi plíce, pročistila hlava a únava byla pryč.

...a tak mě napadlo, že než si splním ten sen o vlastním domě v přírodě, měla bych asi začít běhat, ať mám denně "svou čtvrthodinku" na vzduchu. A nebo alespoň chodit ráno pro čerstvé rohlíky...

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.