Přeskočit na hlavní obsah

Jak být chvíli sama?

Jediné řešení, stručně řečeno, je nemít děti. S nimi totiž nejste sama nikdy. Neustále jsou vám v patách. Nejčastěji, když něco tvořím - ať už oběd nebo uklízím v obyváku.

Nestěžuju si, to si nemyslete. Jen se vždycky musím pousmát, že si mě začnou všímat zrovna v ten okamžik, když mám plné ruce práce. Navíc nechodí po jednom ale pěkně ve skupinkách... Všichni najednou - ve třech!

Když máte jedno dítě a potřebujete "pauzu", "vrznete" ho do postýlky/ohrádky a máte prostor i klid.
Když máte děti dvě, dáte mladší do postýlky, starší k pohádce a máte alespoň dvě minuty na to zajít si na wc.
Ale když jsou cvrčci tři a navíc jsou prázdniny, "být sama" už nestíhám.

To je pak třeba využít každé chvilky, kdy jsou děti pod "dozorem" ostatních (rozumějte pod dohledem prarodičů či dalšího rodinného příslušníka ve věku 18+). V tom okamžiku vybíhám na kopec. Jako včera...

Holky byly, jako posledních pár dní, "rozbrnkané" a já chtěla být chvíli sama (bez křiku, neustálého dohadování či přetahování, bez otázek). Počkala jsem na vhodnou příležitost, kdy mě neviděly a přeskákala jsem pár mezí na kopec k lesu... Kolem sebe jsem měla jen luční kvítky, pár chalup a slunce v zádech. Na chvíli jsem zavřela oči a poslouchala to hemžení kolem sebe. To byla paráda. Stačila čtvrthodinka, "zvětšily" se mi plíce, pročistila hlava a únava byla pryč.

...a tak mě napadlo, že než si splním ten sen o vlastním domě v přírodě, měla bych asi začít běhat, ať mám denně "svou čtvrthodinku" na vzduchu. A nebo alespoň chodit ráno pro čerstvé rohlíky...

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Maminkám...

Bylo to pár měsíců příprav... Dlouho jsem o tom přemýšlela, dlouho jsem se odhodlávala přijít za paní ředitelkou naší mateřské školky s tímto návrhem... A její reakce (a potažmo i dalších učitelek) mě velice mile překvapila - byly nadšené! Nejdřív se nic nedělo, pak se plánovala příležitost - Vánoce nebo Den matek. Vánoce byly za rohem, děti ve školce více méně nemocné a tak jsme to nechaly na jaro... Po Vánocích jsme si potvrdily termín, na konci ledna jsem nakoupila nakoupila látku na kreslení...
26. leden - první noční. Jen obkreslit 53 mini kabeleček (+ 7 náhradních) byla docela dřina. A navíc dvakrát. Napoprvé mi nevyšel materiál, takže jsem druhý den běžela dokoupit. Vše pěkně v barvách, aby měly děti radost, každý kousek očíslovat...

Vystřihnout i s "pořadovým" číslem,...
 ...které se shodovalo s číslem na seznamu...

Přemýšlela jsem, kolik dát dětem času, aby vše v klidu zvládly a já to pak stihla našít... Nakonec jsem navrhla konec března. Dva měsíce se mi zdálo tak akorát…

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…