Jednou za čas přijde. Přibližně tak jednou za 6-8 týdnů. Přijde nezvaná... ale čekám ji. Většinou si za to totiž můžu sama. Je to krize. Tvůrčí.
Stává se to většinou, když si nechám objednávky na poslední chvíli a nebo když se mi práce nakupí víc (protože moc neumím říct "Ne!") a já pak nestíhám deadline.
Většinou to čekám už pár dní před tím, než dorazí, ale už je pozdě ji zabrzdit. Pracovní tempo je pomalejší, usínám ve stoje, nic se mi nechce, ale vím, že musím. Ano, to je nejhorší - MUSET!
Poslední taková krize přišla na začátku prázdnin. Spojilo se to s celkovým "stresem" kolem konce školního roku, nový režim, najednou plný byt, do toho rozdělané zakázky a já přestala stíhat. Večer jsem do postele doslova odpadla a ráno nemohla vstát. Trvalo to asi čtyři dny, kdy jsem se na šicí stroj nemohla ani podívat. Vypnula jsem, nabrala sílu a když jsem se po "odpočinku" vrátila k zakázkám, šlo to téměř samo.
Nedokážu si pomoct. Když mi práce jde pěkně od ruky, pracuju tak dlouho, dokud to jde, dokud na to vidím. Protože si prostě říkám, že je právě teď ta správná příležitost a je třeba ji využít. Neřídím se heslem: "V nejlepší přestat!", i když je mi jasné, že by to často zabránilo "sesypání".
Momentálně je výhoda, že je léto a hlavně velké teplo. V okamžiku, kdy vystoupá teplota v bytě nad 26°C, končím s šitím kabelek, protože se mi pod strojem začíná "tavit" koženka.
Jindy má tvůrčí krize pozitivní dopad na domácnost a tak. Protože když vím, že musím (něco dodělat), tak mám často spoustu práce s rovnáním látek, nití, střihů... nebo s úklidem celého bytu a nebo nutně potřebuju zrovna něco najít na Pinterestu (třeba jak si zútulnit obyvák nebo jak poskládat tři postele do dětského pokoje). Někdy je to první fáze a na tu pak tak nějak volně navazuje ta, kdy nestíhám deadline...
Točím se v kruhu. Je to pořád dokola a nevím, jak vystoupit. Často vlastně ani nechci. Vím, že jak krize přišla, tak zase odejde. Otázka je, jak dlouho zůstane.
Komentáře
Okomentovat