Přeskočit na hlavní obsah

Jak přežít (tvůrčí) krizi?

Jednou za čas přijde. Přibližně tak jednou za 6-8 týdnů. Přijde nezvaná... ale čekám ji. Většinou si za to totiž můžu sama. Je to krize. Tvůrčí.

Stává se to většinou, když si nechám objednávky na poslední chvíli a nebo když se mi práce nakupí víc (protože moc neumím říct "Ne!") a já pak nestíhám deadline.

Většinou to čekám už pár dní před tím, než dorazí, ale už je pozdě ji zabrzdit. Pracovní tempo je pomalejší, usínám ve stoje, nic se mi nechce, ale vím, že musím. Ano, to je nejhorší - MUSET!

Poslední taková krize přišla na začátku prázdnin. Spojilo se to s celkovým "stresem" kolem konce školního roku, nový režim, najednou plný byt, do toho rozdělané zakázky a já přestala stíhat. Večer jsem do postele doslova odpadla a ráno nemohla vstát. Trvalo to asi čtyři dny, kdy jsem se na šicí stroj nemohla ani podívat. Vypnula jsem, nabrala sílu a když jsem se po "odpočinku" vrátila k zakázkám, šlo to téměř samo.

Nedokážu si pomoct. Když mi práce jde pěkně od ruky, pracuju tak dlouho, dokud to jde, dokud na to vidím. Protože si prostě říkám, že je právě teď ta správná příležitost a je třeba ji využít. Neřídím se heslem: "V nejlepší přestat!", i když je mi jasné, že by to často zabránilo "sesypání".

Momentálně je výhoda, že je léto a hlavně velké teplo. V okamžiku, kdy vystoupá teplota v bytě nad 26°C, končím s šitím kabelek, protože se mi pod strojem začíná "tavit" koženka.

Jindy má tvůrčí krize pozitivní dopad na domácnost a tak. Protože když vím, že musím (něco dodělat), tak mám často spoustu práce s rovnáním látek, nití, střihů... nebo s úklidem celého bytu a nebo nutně potřebuju zrovna něco najít na Pinterestu (třeba jak si zútulnit obyvák nebo jak poskládat tři postele do dětského pokoje). Někdy je to první fáze a na tu pak tak nějak volně navazuje ta, kdy nestíhám deadline...

Točím se v kruhu. Je to pořád dokola a nevím, jak vystoupit. Často vlastně ani nechci. Vím, že jak krize přišla, tak zase odejde. Otázka je, jak dlouho zůstane.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.