Přeskočit na hlavní obsah

Jak přežít (tvůrčí) krizi?

Jednou za čas přijde. Přibližně tak jednou za 6-8 týdnů. Přijde nezvaná... ale čekám ji. Většinou si za to totiž můžu sama. Je to krize. Tvůrčí.

Stává se to většinou, když si nechám objednávky na poslední chvíli a nebo když se mi práce nakupí víc (protože moc neumím říct "Ne!") a já pak nestíhám deadline.

Většinou to čekám už pár dní před tím, než dorazí, ale už je pozdě ji zabrzdit. Pracovní tempo je pomalejší, usínám ve stoje, nic se mi nechce, ale vím, že musím. Ano, to je nejhorší - MUSET!

Poslední taková krize přišla na začátku prázdnin. Spojilo se to s celkovým "stresem" kolem konce školního roku, nový režim, najednou plný byt, do toho rozdělané zakázky a já přestala stíhat. Večer jsem do postele doslova odpadla a ráno nemohla vstát. Trvalo to asi čtyři dny, kdy jsem se na šicí stroj nemohla ani podívat. Vypnula jsem, nabrala sílu a když jsem se po "odpočinku" vrátila k zakázkám, šlo to téměř samo.

Nedokážu si pomoct. Když mi práce jde pěkně od ruky, pracuju tak dlouho, dokud to jde, dokud na to vidím. Protože si prostě říkám, že je právě teď ta správná příležitost a je třeba ji využít. Neřídím se heslem: "V nejlepší přestat!", i když je mi jasné, že by to často zabránilo "sesypání".

Momentálně je výhoda, že je léto a hlavně velké teplo. V okamžiku, kdy vystoupá teplota v bytě nad 26°C, končím s šitím kabelek, protože se mi pod strojem začíná "tavit" koženka.

Jindy má tvůrčí krize pozitivní dopad na domácnost a tak. Protože když vím, že musím (něco dodělat), tak mám často spoustu práce s rovnáním látek, nití, střihů... nebo s úklidem celého bytu a nebo nutně potřebuju zrovna něco najít na Pinterestu (třeba jak si zútulnit obyvák nebo jak poskládat tři postele do dětského pokoje). Někdy je to první fáze a na tu pak tak nějak volně navazuje ta, kdy nestíhám deadline...

Točím se v kruhu. Je to pořád dokola a nevím, jak vystoupit. Často vlastně ani nechci. Vím, že jak krize přišla, tak zase odejde. Otázka je, jak dlouho zůstane.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…

Nákres aneb Kabelka na přání

Čas od času mi napíše zákaznice, že by chtěla kabelku, kterou nemám v nabídce. Zůstane tvar, rozměr a pak... mám před sebou seznam požadavků a přání, co by kabelka měla a neměla mít... Cena se odvíjí podle obtížnosti, ale vesměs vždycky tak nějak vychází jako ty, co šiju běžně.
Po Vánocích se mi takové kabelky/tašky sešly tři. Ta nejobtížnější z nich je téměř hotová. Přišel mi nákres na čtverečkovaném papíře, s rozměry a barvami. Nejhorší bylo ve vodách internetu najít ten správný materiál.

Pak nákres přenést do střihu a vymyslet technický postup tak, aby šití bylo co nejjednodušší... No, s šitím předního dílu jsem si hrála celý den. Myslím, že to nakonec nedopadlo vůbec zle. Ale mít tuto kabelku ve stálé nabídce, musela bych zvýšit cenu.

Dnes mám před sebou už jen podšívku, nafotit, zabalit a odeslat.

Do konce týdne ještě musím zvládnou další dvě kabelky na přání. Jedna bude jednoduchá, černá, čtvercová a ta druhá z kočárkoviny pro čerstvou maminku. Každá taková kabelka či taška je pro mě…