Jak (a hlavně proč) je třeba všechno stihnout do Vánoc?

Přemýšleli jste někdy o tom, proč máme všichni zakódováno, že do Vánoc musíme...

- uklidit celý byt

- umýt okna

- vyprat/vyžehlit/pověsit záclony

Copak to nikdo nedělá průběžně? Prostě vždycky když je potřeba?

Proč se stresujeme pokaždé, když v kalendáři vidíme konec listopadu? Nejde to bez stresu? Všichni čekají, že budete mít naklizeno, napečeno, nazdobeno a týden před Vánoci už jen ladíte výzdobu, popř. si válíte šunky u prvních pohádek.
Ne, nemám to tak! Uklízíme průběžně, okna máme umytá dvě z pěti (no a? Zbytek stihnem na jaře), výzdobu slabou a z cukroví jen perníčky. A i ty se letos povedly až na podruhé. To je tak, když...
Na vás holky pořád mluví. Jako fakt pořád. Nepřetržitě, na střídačku. A samé otázky:
Kolik?
Čeho?
Co to je?
A toto?
Můžu zkusit?
Můžu olíznout tu lžičku?
Nebo celou misku?
Chvilka nesoustředění a těsta je o 2/3 víc, ke vší té smůle nezhoustne a když si říkám, že z toho bude alespoň chutově dobrá buchta, tak se nechtělo ani upéct.
Když už jsem ho chtěla vylít do wc, tak se v něm konečně hnulo "svědomí" a "buchta" byla hotová. Nicméně, jíst se dala jen teplá. Jakmile vychladla, nedala se ani nakrájet, ani ulomit.
Takže letěla!

Při druhém těstu už jsem se nenechala rušit, dopadlo to dobře a v neděli se peklo. Já válela, holky vykrajovaly. A motivy jsou vyloženě vánoční :)