Přeskočit na hlavní obsah

Jak vydržet?

Prosinec je tu, druhá adventní neděle za námi. Do Štědrého ne zbývá 19 dní. Čas letí jako blázen!

Dárky se pomalu hromadí... u Radka v práci, doma ve sklepě nebo nevyzvednuté v knihkupectví. Snad je pak všechny najdem. Měla bych je začít balit, ať pak třiadvacátého nebalím "do mrtva". Navíc ještě vůbec nevím, kam je schovat. Děti stále věří na Ježíška, ale na druhou stranu jsou čím dál zvídavější... Navíc Davídek objevil kouzlo hry na schovku - schovává se v ložnici do skříně. A to byla v minulých letech jednička mezi "dárkovými úložnými prostory". No nic, snad to ještě doladíme.

Když už jsem tady minulý týden psala o tom, jak tvořím vánoční věnec na dveře, tento týden jsem se pustila do adventních kalendářů. Davču jsem ještě letos vynechala, ale příští rok bude přímým účastníkem rozbalování mini dárečků...
Inspiroval mě "návod" od jedné blogerky... Žádné čoko kalendáře, ale dřevěná bedýnka, papírové sáčky a originální "náplně".
Vymyslet dvakrát dvacet čtyři dárečků až takový problém nebyl. Naštěstí. A aspoň něco malého naše holky čeká každý den.
To jsou: gumičky, sponky, náramky, náušničky... Zatoulalo se tam teda i asi pět kousků čokoládek a troje omalovánky s vánoční tématikou. Každé ráno čekají v kuchyni u stolu a přemýšlí, co tam zase najdou... Navíc výhoda - holky se aspoň denně neptají, kdy už přijde Ježíšek, ale samy si to odpočítávají.


   
P.S. O víkendu jsem našla podobný úlet jako byl věnec z vatových tampónků. Došlo i na ty "uchošťoury" - krásné, dekorační "pampeliškové" koule. No, obrázek sem raději nevkládám :)
Místo: 755 01 Vsetín, Česká republika

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas
Okomentovat
Další informace

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v
Okomentovat
Další informace

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne
Okomentovat
Další informace