Přeskočit na hlavní obsah

Jak na konci roku...

...a je po svátcích... A jako každý rok je mi smutno a tak nějak uvnitř cítím prázdno. Na Vánoce se těším, snažím se nestresovat a užít si to. Dokonce jsem stihla i nějaké ty pohádky... Ale co bude teď? Ponurý a šedivý leden.

Letos se musím pochválit. Dárky byly nachystané, zabalené a rozdělené v taškách už skoro 14 dní před Štědrým dnem. Už několikátý rok nekupuju drahé balící papíry, protože je to naprosto zbytečné :) Koupila jsem roli obyčejného balícího "šedáku", barevné stužky a lepící štítky. Každý člen rodiny měl svou barvu stužky i štítku, takže to na první pohled bylo snadno rozpoznatelné. Spotřeba papíru pro naši rodinu i prarodiče byla asi 20 m2.


Letos ke stromečku přibyl i ladovský betlém. Jednoduchý a krásný. Podle fotky to vypadá, že ještě tři čtyři dárky a koberec pod stromek ani dávat nemusíme, bo by stejně nebyl vidět :)

Jinak... čím víc děti rostou tím víc je nám stromeček malý. Už je stejně vysoký jak Klárka. A to v roce 2009 (když měla čtyři měsíce) ležela pod stromečkem jako jeden z dárečků :)

Taky nesmím zapomenout na každoroční rodinnou "božohódovou" fotku u stromečku. Asi bysme měli koupit opravdu vyšší. Za pár let nebude vidět vůbec :)


Tak co napsat závěrem roku i blogu... Přetlumočím odpověď sedmileté Klárky na otázku: "Co by si chtěla k Vánocům?"
"Já nevím, já už všechno mám. Ale asi aby se všichni měli rádi!"

Takže lidi, mějte se rádi!
Krásný zbytek roku 2016 a šťastný vstup do roku 2017!

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne