Věčnost

aneb Jak jsem si šila softshellku.

Nečekejte žádný postup šití nebo snad naučné video. Jde "jen" o blog na téma, jaká jsem "brzda" co se týká šití na mě samotnou...

Když jsem si před lety řekla, že bych si mohla, po všech těch kabelkách, taky ušít něco na sebe, netušila jsem, že to bude trvat TAK dlouho. Softshellová metráž byla v "plenkách", takže se skládalo více švadlenek-šikulek, abychom udělaly hromadnou objednávku a vyplatilo se nám to.

Měla jsem jasnou představu barev (červená a černá) - ke svým zimním botám, které jsem do té doby nosila málo právě kvůli tomu, že jsem k nim neměla bundu. Střih jsem měla taky vymyšlený...

Pustila jsem se do práce, všechno nastříhala... Softshell, vatelín, podšívku (prošev s vatelínem) - prostě hromada materiálu. Začala jsem od toho nejtěžšího (nejen váhově) - kapuce a zapínání, pak sešití náramenic a pak... jsem bundu odložila a vrátila jsem se k ní až letos v lednu! Přibližně tak po čtyřech! letech. Proč mi to tak dlouho trvalo...?

To máte tak:

- materiál jsem kupovala někdy v roce 2012, asi tak půl roku po porodu Agátky. Pak mi rok ležel jen tak...

- na podzim 2013 jsem ještě neměla zhubnutá těhotenská kila. Během těhotenství jsem nabrala 20 kg a dolů to šlo hooodně pomalu. Rychleji teda než po prvním porodu, ale i tak. I když - možná to byla jen moje "výmluva", protože se mi do šití prostě nechtělo.

- o další rok později (2014) jsem byla opět těhotná, takže jsem se nechtěla pouštět do "zbytečné" práce. Někteří mi předpovídali, že už na svou váhu nezhubnu...

- sezona 2015/2016 - zima byla docela mírná a když už byl mráz, tak jsme doma zápasili s neštovicema.

- začátek roku 2017 jsem "konečně" neměla do čeho píchnout, tak jsem oprášila (a to doslova!) rozešitý kabátek, mrkla jsem na něj, jak to vypadá a zjistila jsem, že to nejhorší už jsem zvládla před lety!

Sedla jsem ke stroji a během pár hodin bylo hotovo! A na to jsem čekala několik let! S výsledkem jsem DOCELA spokojená. Spoustu věcí bych dělala jinak.

Příště bych určitě:

- neprošívala kontrastní nití - už tak je bunda dvoubarevná a teď ještě to prošití... A to nemluvím o sem tam uskočeném stehu.

- neudělala špičatou kapuci
- nedávala tolik vrstev! 

1. na šití strašně těžké

2. na šití strašně objemné - nejen, že se mi bunda nechtěla vejít pod stroj, ale nevešla se ani na stůl!

3. i v -10 °C po mně tekly čůrky (a to jsem měla pod bundou jen triko s krátkým a dlouhým rukávem!)

A jaký je závěr? Že jdu do toho znova!

Do stejného střihu, do stejné veliosti, do stejného materiálu (jen v jiné barvě), s klasickou kapucí a hlavně - bez podšívky! Třeba mi to už nebude trvat tak dlouho...