Přeskočit na hlavní obsah

Poprvé

Všechno je jednou poprvé...

První zub.
První krok.
První láska.

...a spousta dalších.

Třeba - první opravdický koncert! Ty pocity jsou nepopsatelné. Pamatuju si dva velké koncerty kdysi před lety v Brně - Richard Müller a o měsíc později Chinaski. Bylo to úžasné, člověk nemůže zůstat v klidu, prostě se zapojí do davu a je jeho součástí...

Jak čas plynul, sem tam jsme někam zašli nebo zajeli, ale tak nějak blíž mi byly ty menší koncerty. I na ty se vyplatilo jít!
Jarek Nohavica, No Name nebo Kryštof - ať už to bylo v kulturáku pro cca 300 lidí nebo ve zlínském divadle, byla ta atmosféra neopakovatelná!

Stejné "poprvé" teď zažila i naše osmiletá Klárka. K narozeninám dostala lístky na Ewu Farnou. A tak jsme v pátek vyrazily.


Když jsme došly na místo, viděla jsem na ní nejdříve stopy zklamání... No, nedivila jsem se jí. Před pódiem se mačkali první fanoušci. Měla strach, že nic neuvidí. Ale pak... Byla šťastná a spokojená a hlavně - v první řadě!


Radost nám kazila jen nějaká asi patnáctiletá slečna, která vedle nás zabírala snad dva metry čtvereční, rozhazovala rukama (ještě že při "stěračích" neměla zapalovač), zpívala (falešně) a neustále nás sledovala... Téměř nepřetržitě si natáčela videa a hned je dávala na facebook a instagram.
Můžete mi říct, jestli je mezi vámi někdo, kdo taková roztřesená, nic neříkající videa "lajkujete"? Nebo - podíváte se někdy znovu na takové video?
Nepochopím... Asi jsem stará, ale takové okamžiky mi stačí mít v hlavě. Nepotřebuju si zapráskat mobil zbytečnostma. Nebo...?

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Maminkám...

Bylo to pár měsíců příprav... Dlouho jsem o tom přemýšlela, dlouho jsem se odhodlávala přijít za paní ředitelkou naší mateřské školky s tímto návrhem... A její reakce (a potažmo i dalších učitelek) mě velice mile překvapila - byly nadšené! Nejdřív se nic nedělo, pak se plánovala příležitost - Vánoce nebo Den matek. Vánoce byly za rohem, děti ve školce více méně nemocné a tak jsme to nechaly na jaro... Po Vánocích jsme si potvrdily termín, na konci ledna jsem nakoupila nakoupila látku na kreslení...
26. leden - první noční. Jen obkreslit 53 mini kabeleček (+ 7 náhradních) byla docela dřina. A navíc dvakrát. Napoprvé mi nevyšel materiál, takže jsem druhý den běžela dokoupit. Vše pěkně v barvách, aby měly děti radost, každý kousek očíslovat...

Vystřihnout i s "pořadovým" číslem,...
 ...které se shodovalo s číslem na seznamu...

Přemýšlela jsem, kolik dát dětem času, aby vše v klidu zvládly a já to pak stihla našít... Nakonec jsem navrhla konec března. Dva měsíce se mi zdálo tak akorát…

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…