Přeskočit na hlavní obsah

Relax

Na podzimu mám ráda víkendy. To se dá alespoň něco stihnout. Přes týden je od tmy do tmy člověk v práci/ve škole, jen o sobotě a neděli mám pocit, že je mezitím i světlo. A to říkám i přes to, že mou hlavní náplní je stále rodičovská dovolená...

Nejlepší víkendy jsou ty, které proprší. Ono totiž když neprší, tak to děti láká ven a je jim jedno jestli je mlha nebo 5°C nad nulou. Když prší, je program jasný.

Jak říkala Agátka v sobotu: "Dneska nikam nepůjdem, uděláme si pohodičku. Uvaříme kafe, pustíme si pohádku a bude nám fajn." A taky že jo... Jenže než tahle pohodička nastane, tak...
- někdo musí nachystat snídani
- někdo musí uklidit po snídani
- někdo musí vařit
- někdo musí zapnout pračku s oblečkama, které se teď tak nějak víc špiní
- někdo musí uklidit nepořádek v obyváku, ať si máme vůbec kam sednout
Takže než pohodička nastane, je to maraton a u Fimfára mi pak padá hlava. Ale jo, je to paráda. Nakonec tak moc, že se mi nechce ani nic péct a jen sedím a v hlavě mám prázdno.

***

Jsou dny, kdy potřebuju být sama. Stačí mi jen chvilka... Většinou je to tehdy, když sedím a dumám nad nějakou prací, jak bych "to" nejlépe udělala a nápad nepřichází. To je mi pak jedno, jaké je venku počasí... Vyrazím na nákup i v dešti a zimě a při návratu domů už to mám. A bylo to tak jednoduché...

Do rukou se mi dostala taška na kočár, kterou jsem šila před rokem. Je dost velká a těžká sama o sobě (vyplněná molitanem), takže se při denním nošení začal vytrhávat popruh z boků tašky. Paní je měla na obou stranách pojištěné zavíracím špendlíkem...
Pár dní mi trvalo, než jsem se do opravy pustila (nemám to ráda), ale díky tomu, že jsem měla "zrekonstruovat" svou tašku, tak to nebyl takový problém. 
Pár dní jsem dumala nad tím, jak předejít dalšímu vytrhávání materiálu úchytek, které se připnou k madlům kočáru... Stačilo mi se projít v dešti do obchodu :)
Chtěla jsem využít polokroužky, které sloužily k připnutí karabin od dlouhého popruhu... A konečně jsou na světě úchyty na tašky, díky kterým ji upevníte na kočár.
Nejsem první, která by je "vymyslela", ale myslím, že první, které se hodí ke všem mým taškám. A nemusí to být zrovna taška na kočár. Stačí mít jen typ s polokroužky na bočním díle...


***

Mám ráda, když někdo, kdo si objedná tašku, dotáhne svůj nákup do úplného konce tím, že...
- mi oznámí, že je to dárek pro maminku k narozeninám, ale...
Dcera žije v Austrálii, maminka na Slovensku, já šiju v Česku... Je třeba nepřikládat fakturu, jen odeslat na adresu... A tak se ptám, jestli "ten dárek" nemám třeba zabalit a prý, že by to bylo super...
A tak jsem včera relaxovala u "obyčejného" chystání balíku...

 
Místo: 755 01 Vsetín, Česko

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas
Okomentovat
Další informace

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v
Okomentovat
Další informace

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne
Okomentovat
Další informace