Přeskočit na hlavní obsah

Vzpomínky

Ten pocit, když něco končí...
V srdci smutek, tak trochu prázdno... Víte, že ta chvíle přijde, že bude třeba uvolnit místo novým věcem...

Pro někoho jsou to maličkosti, pro mě okamžiky, kdy sedím a vzpomínám...

- co tohle tričko? Už ho nikdy nosit nebudu, je celé vytahané..., ale když já ho měla tak ráda...
- a ty boty? No jo, závěrečná kolona v před-tanečních. Já měla vlasy do pasu, tanečník mi byl těsně nad ramena... Ty jo, a je to dvacet let.
- pohledy z měst, kde jsem byla.
- pohledy z měst, kde jsem nikdy nebyla a nevím, jestli se tam podívám.
- fotka se segrou v pokojíčku u stěny s Křemílkem a Vochomůrkou.
- fotky z intru - kdy jsme si hrály na modelky.

A o pár let později...
- oblečky po dětech... Vždyť tohle jsou šatečky, co měla Klárka na Vítání občánků, toto jsou Agátčiny první opravdovské boty a Davídkova košile ke stromečku.
- první chrastítka, hrací deky, dětský kočárek...
Všechno se postupně schovávalo. Hlavně tak, aby si toho děti nevšimly, protože tak by byo loučení mnohem složitější...

Stejně jako jsme kdysi vybírali kočár pro naše mimčo, tak teď přišel čas "poslat" ho dál... Těch najetých kilometrů na suchu i v závějích, kdy šla kola sotva vidět.
Dokud byl ve sklepě, měli jsme otevřená "zadní vrátka" - jakože, co kdyby náhodou ;) 
Ale teď je čas posunout se dál.
Teď je čas udělat místo novým věcem, vzpomínkám i zážitkům.
Teď je čas nechat minulost alespoň částečně za námi a dívat se dopředu.

Děti sice rostou, ale vzpomínky zůstanou. A já nestárnu, ja jen kvetu :)

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Maminkám...

Bylo to pár měsíců příprav... Dlouho jsem o tom přemýšlela, dlouho jsem se odhodlávala přijít za paní ředitelkou naší mateřské školky s tímto návrhem... A její reakce (a potažmo i dalších učitelek) mě velice mile překvapila - byly nadšené! Nejdřív se nic nedělo, pak se plánovala příležitost - Vánoce nebo Den matek. Vánoce byly za rohem, děti ve školce více méně nemocné a tak jsme to nechaly na jaro... Po Vánocích jsme si potvrdily termín, na konci ledna jsem nakoupila nakoupila látku na kreslení...
26. leden - první noční. Jen obkreslit 53 mini kabeleček (+ 7 náhradních) byla docela dřina. A navíc dvakrát. Napoprvé mi nevyšel materiál, takže jsem druhý den běžela dokoupit. Vše pěkně v barvách, aby měly děti radost, každý kousek očíslovat...

Vystřihnout i s "pořadovým" číslem,...
 ...které se shodovalo s číslem na seznamu...

Přemýšlela jsem, kolik dát dětem času, aby vše v klidu zvládly a já to pak stihla našít... Nakonec jsem navrhla konec března. Dva měsíce se mi zdálo tak akorát…

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Kroměříž

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :)
První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos. Takže aspoň tímto je vystaráno.
Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet...
Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až teď jsem si "v…