Vzpomínky

Ten pocit, když něco končí...

V srdci smutek, tak trochu prázdno... Víte, že ta chvíle přijde, že bude třeba uvolnit místo novým věcem...

Pro někoho jsou to maličkosti, pro mě okamžiky, kdy sedím a vzpomínám...

- co tohle tričko? Už ho nikdy nosit nebudu, je celé vytahané..., ale když já ho měla tak ráda...
- a ty boty? No jo, závěrečná kolona v před-tanečních. Já měla vlasy do pasu, tanečník mi byl těsně nad ramena... Ty jo, a je to dvacet let.

- pohledy z měst, kde jsem byla.

- pohledy z měst, kde jsem nikdy nebyla a nevím, jestli se tam podívám.

- fotka se segrou v pokojíčku u stěny s Křemílkem a Vochomůrkou.

- fotky z intru - kdy jsme si hrály na modelky.

A o pár let později...

- oblečky po dětech... Vždyť tohle jsou šatečky, co měla Klárka na Vítání občánků, toto jsou Agátčiny první opravdovské boty a Davídkova košile ke stromečku.

- první chrastítka, hrací deky, dětský kočárek...

Všechno se postupně schovávalo. Hlavně tak, aby si toho děti nevšimly, protože tak by byo loučení mnohem složitější...

Stejně jako jsme kdysi vybírali kočár pro naše mimčo, tak teď přišel čas "poslat" ho dál... Těch najetých kilometrů na suchu i v závějích, kdy šla kola sotva vidět.

Dokud byl ve sklepě, měli jsme otevřená "zadní vrátka" - jakože, co kdyby náhodou ;) 

Ale teď je čas posunout se dál.

Teď je čas udělat místo novým věcem, vzpomínkám i zážitkům.

Teď je čas nechat minulost alespoň částečně za námi a dívat se dopředu.

Děti sice rostou, ale vzpomínky zůstanou. A já nestárnu, ja jen kvetu :)