Přeskočit na hlavní obsah

Výletíme!

Konec prázdnin u nás bývá náročný. Spousta věcí a akcí je ještě třeba stihnout, k tomu všemu Klárčiny narozeniny a jejich oslava... Práci momentálně vůbec nestíhám, protože nejsme téměř doma a večer padám únavou. Věřím, že poslední prázdninový týden, mimo jiné, stihnu dohnat vše, co mi chybí. A není toho málo...

Ve středu jsme vyrazili do kina. Po strništi bos znají holky jako audio knihu snad zpaměti. Spoustu dialogů odříkaly dřív než herci, hodně věcí si daly do souvislosti, z některých věcí byly překvapené.
Film to byl úžasný, ačkoliv já byla trošku zklamaná. I když si nejsem jitá, že je to to správné slovo. Svěrákova čtená verze je taková vtipnější. Film prostě odrážel válečnou dobu, takže i vtipné hlášky tolik nevyzněly. Není to chyba Svěráků, jen na člověka pořád tak nějak působí válka.

 zdroj: google.com

Ve čtvrtek jsme po pár měsících vyjeli do ZOO. Jednu tu máme za kopcem - ZOO Lešná. Po delší době bylo docela chladno, takže jsem si říkala, že cesta bude bez zastávek. Ale kdeže...
Holky si s sebou vzaly sešity, takže u každého zvířete, kolem kterého jsme prošli, jsme zastavovali, protože si to museli zaznamenat - jedna obrázkem, druhá psanou formou.
Jako pokaždé nás čekala i přestávka na oběd a klasika: hranolky s kečupem nebo smažák. A vosy. Všude. A strašně hafo. Než si člověk dal sousto do pusy, desetkrát se musel ohnat, dvakrát ji vyhodit z pití a jídlo do sebe hodit.
Celou zoologickou nemáme šanci projít. Vždy vybíráme ta zvířata, která děti bezpečně poznají. Stejně mám pocit, že je ten výlet o zvířatech jen tak nějak okrajově. Neustálé otázky typu:
Kde je záchod?
Dáme si zmrzlinu?
Co si dáme k obědu?
Dáme si zmrzlinu?
Můžu si něco koupit?
Dlouho se odolávat nedá :) A navíc - zmrzlinu miluju!
A to nejlepší nakonec - ZOO vláčkem zpátky k východu.

 zdroj: google.com

Po třetí hodině odpadáme všichni do auta. Jsme úplně hotoví. A lehčí asi o 1.250,- Kč. To je hned:
- rodinné vstupné: 400,- Kč (Davídek zatím zadarmo)
- pět porcí zmrzliny: 75,-
- oběd: 400,-
- 5x alko/nealko: 300,- (Ano, přesně tolik. Nápoje dávají v plastových kelímcích a každý je zálohovaný - 30,- Kč/ks)
- pět porcí zmrzliny: 75,-
- zoo vláček pro pět osob: 150,-
Teď vám tady možná nesouhlasí součet všech položek s částkou, o které jsem psala... Výsledek by byl 1.400,-, ale kelímky jsme nakonec vrátili :)

Cesta zpátky byla kapku... náročná. Já i Klárka jsme takové "blinkací" typy. Akorát já byla tentokrát v pohodě. První zastávka někde před Všeminou byla jen taková zkušební. Prošly jsme se po krajnici a bylo dobře.
Pak už ne.
Zbytek cesty šustila Klárka sáčkem před obličejem a pár metrů před Vsetínem přestal sáček šustit, bo byl ze 2/3 plný! Když jsem ho vyhazovala, připadala jsem si jako bych šla ze Zverimexu a nesla si domů rybičky.
Každopádně Klárce otrnulo a doma si dala k večeři párek a tři krajíce chleba :)

zdroj: google.com

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne