Přeskočit na hlavní obsah

Prázdniny aneb Týden sedmý

Letí to, co? Dlouho jsem si nemohla zvyknout na to, že jsou tu prázdniny a ony už skoro končí :) Klárka má ve čtvrtek narozeniny a pak už se to jen přehoupne.

***

Víte, jak se říká: "Jedno dítě = žádné dítě." Tak něco na tom bude... Je jedno, které z těch našich tří lumpů není doma, vždycky to je poznat.
Využila jsem nepřítomnosti Klárky (minulý týden strávila na táboře) a našila jí nějaké věci k narozeninám. Už několikátou sezónu to tak mám... oblečení k narozeninám (a často i k Vánocům) nekupuju, ale šiju. Pak v průběhu roku se dokoupí to, co je zrovna potřeba (třeba boty, na ty nemám odvahu :)
Potřebuju vyšít nějaké skladové zásoby látek, takže jsem se nemohla úplně moc "rozšoupnout", ale něco málo...

Mikina #1 (ke kraťáskům)



Mikina #2


Tak uvidíme, co na to řekne. Už ve čtrtek!

Pak už jen jedna rychlovka - mantinel k posteli - pro jednu zákaznici.


***
 
Ve středu mě taky čekala jedna pracovní schůzka. S agenturou, která pořádá módní přehlídky. Ne, že bych se dala na dráhu modelky...
Jde o přehlídku, kde bych měla prezentovat své věci - v prvé řadě kabelky. Když  bude prostor a čas, tak i nějaké oděvy... Každopádně mám na to měsíc a práce nad hlavu... Chtěla bych:
- kolekci osmi kabelek na téma STREET
- kolekci dívčích/dámských batůžků
- kolekci dámských psaníček
+ tady mám ještě nějaké hotové kousky skladem. Snad to všechno stihnu. Navíc teď začíná (skoro už) sezóna softshellu, tak času bude asi ubývat...

 
***

Víkend byl pracovní. Ale netýkalo se to šití. Bylo třeba uvolnit místo novým věcem - bourala se kůlna. Dalo to zabrat, i když chvílemi to vypadalo, že snad spadne sama...
A největší pracant...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne