Přeskočit na hlavní obsah

Jak přežít otázky?

Všechno začíná a končí... otázkou!


Přibližně od tří let jsou na denním pořádku nekonečné rozhovory, kdy nikdy nemáte poslední slovo. Je jedno o čem mluvíte... Vždy, když si myslíte, že je konec (věty, monologu), se ten malý človíček nadechne a už asi po šestnácté se zeptá: "A proč?!"
Jsou dny, kdy se mi chce tlouct hlavou do zdi, protože to opravdu vypadá na nekonečný příběh. A s přibývajícími roky holky pokládají otázky čím dál záludnější... Ale i bez otázek je to někdy náročné. Zvlášť když jsou obě děsně ukecané (no po mně teda ne :)

Leden 2012
Klárka (dva a půl roku): "Potřebuju do vany, pánové!"

Červenec 2012
Klárka (téměř tři roky): "Babičko, proč si dáváš pásek?"
Babi: "Aby mi nespadly kalhoty."
Klárka: "Na cestu?"

Únor 2013
Klárka (tři a půl roku)
Táta: "Klári, není ti zima?"
Klárka: "Ne, jsem teplá jak řepa!"

Když jsem chodila do školy, byla u nás doma první otázka po příchodu domů: "Co bylo ve škole?" Nenáviděla jsem ji. Nejvíc ty dny, když jsem dostala blbou známku.

O dvacet let později se ptám témeř na to samé holek, když jdeme ze školky...
Máma: "Co bylo ve školce?"
Holky: "Nic!"
Máma: "A co dobrého jste měly k obědu?"
Holky: "Já nevím, přečti si jídelní lístek."

Po prázdninách jde Klárka do školy a už teď je mi jasné, že historie se bude opakovat. Že i já budu denně pokládat ty blbé otázky... a vidím i Klárčin protáhlý obličej, když mi na ně bude "muset" denně odpovídat :)


Když jste s někým, koho máte opravdu rád/a dostatečně dlouho, začne se okolí ptát:
"A kdy bude svatba?"
Až jim všem "vysvětlíte", že nemáte na svatbu čas, peníze nebo prostě chuť, že vám vyhovuje "žít na psí knížku", je tu další "fáze":
"A co děti? Plánujete? A kdy?"
A když už jste teda těhotná, jsou tu další otázky...
"V kolikátém jsi týdnu? Kdy máš termín? A víš pohlaví? Jo? A už máte vybrané jméno?" Nejhorší je, že porodem to neskončí! Sotva se z něj "oklepete", jsou tu zvědavci zas!
"A kdy malé/mu pořídíte sourozence?"
A situace se opakuje:
"V kolikátém jsi týdnu? Kdy máš termín? A víš pohlaví? Jo? A už máte vybrané jméno?"
...a po druhém dítěti bych mohla skončit, ale my jsme okolí trochu "převezli" a pořídili si i třetí :) Tady se situace trochu změnila. Už se nikdo na nic neptá! Jako by se nic nedělo! A najednou zjistíte, že vám ty otázky docela chybí.
Po příchodu domů z porodnice se najdou odvážlivci, kteří se zeptají:
"A plánujete i čtvrté?" A zase vysvětlování... Máme malý byt (i když 4+1) a už tak velké auto bychom museli vyměnit za minibus...
A jsme opět na začátku:
"Tak to už teď můžete udělat tu svatbu, ne?"


Život je jeden velký nekonečný příběh a situace, které se dějí, se neustále, více méně, opakují. Takže... otázky se přežít dají (ostatně jako téměř všechno), ale stojí to spoustu energie... a někdy i nervů :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.