Přeskočit na hlavní obsah

Jak zvládnout vedra a konec školního roku?

Když jsem chodila na základku, konec toku jsem milovala. Ne jen proto, že prázdniny byly za rohem, ale ve škole to bylo prostě super. V půlce června se uzavřela klasifikace a my se do školy chodili jen bavit. Hráli jsme karty, naučila jsem se poker (ten už jsem tedy úspěšně i pozapomněla) a těsně před vysvědčením jsme si domů odnášeli učebnice na další rok. To byly ještě chvíle, kdy jsem si v nich listovala ráda. Od září už to pak bylo tak nějak z donucení :)

Letos je všechno jinak... Klárka má před sebou poslední prázdniny před tím, než nastoupí do školy. Čeká nás výběr aktovky a "teambuilding" s budoucími spolužáky a jejich rodiči na konci srpna.

Jinak, upřímně, se taky těším na prázdniny... Červen byl docela hektický. Začalo to posledním květnovým víkendem - taneční soutěž, další víkend oslava Agátčiných narozenin u jedněch prarodičů, další týden u druhých prarodičů, Tanenčí koktejl (přehlídka jednotlivých tanečních "tříd" All Style Unit)... a spousta dalších akcí nejen ve školce. Téměř každý den něco, domů jsme chodívali před šestou. Takže jsem ráda, že školní rok končí - v úterý nás čeká akorát pasování školkáčů na prvňáčky.

A s tím souvisí i "jak zvládnout vedro". Odpověď je - u stroje. Protože jsem si toho nabrala zase nějak víc. A nestíhám. Opět. Když je ovšem horko moc, taví se i koženka, takže si člověk vlastně nevybere :)
Pro jednu firmu šiju dětské bio oblečky. Je to na začátku, vše se rozjíždí, ale je to příjemná změna pracovat s bio bavlnou. Pro rozjetou letní sezonu je to jen pár šatečků a kloboučků. Klobouček testován na našem nejmenším, do šatů jsem ho zatím neměla odvahu obléknout, aby to na něm nezanechalo nějaké následky... I když - Jára Cimrman je taky nosil ;)


Do toho nějaké rozjeté kabelkové objednávky a dětské doplňky. A jako bonus jsme si s Klárkou vymyslely kosmetické kabelečky pro paní učitelky jako dárek na rozloučenou. Na těch se usilovně pracuje od nedělního odpoledne.


Příští blog už bude první prázdninový, tak jsem zvědavá, co nás o prázdninách čeká...
Ale stejně mám největší radost z Klárky... V září nastoupila do tanečního kroužku jako zakřiknutá a ten rok ji neuvěřitelně prospěl.

Komentáře

  1. No, já třeba také sháněla nějaké to oblečení pro ty naše špuntíky doma a je to teda občas docela dost náročný, ale zase na druhou stranu, co se najít nedá, tak to se najde na různých sekáčích , jako jsme to třeba udělali my :) No, ale tak mrkněte se sami po internetu a zjistíte.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne