Tý-deník návrhářky

Na podzimu mám ráda víkendy. To se dá alespoň něco stihnout. Přes týden je od tmy do tmy člověk v práci/ve škole, jen o sobotě a neděli mám pocit, že je mezitím i světlo. A to říkám i přes to, že mou hlavní náplní je stále rodičovská dovolená... Nejlepší víkendy jsou ty, které proprší. Ono totiž když neprší, tak to děti láká ven a je jim jedno jestli je mlha nebo 5°C nad nulou. Když prší, je program jasný. Jak říkala Agátka v sobotu: "Dneska nikam nepůjdem, uděláme si pohodičku. Uvaříme kafe, pustíme si pohádku a bude nám fajn." A taky že jo... Jenže než tahle pohodička nastane, tak... - někdo musí nachystat snídani - někdo musí uklidit po snídani - někdo musí vařit - někdo musí zapnout pračku s oblečkama, které se teď tak nějak víc špiní - někdo musí uklidit nepořádek v obyváku, ať si máme vůbec kam sednout Takže než pohodička nastane, je to maraton a u Fimfára mi pak padá hlava. Ale jo, je to paráda. Nakonec tak moc, že se mi nechce ani nic péct a jen s...

Než jsem se sestěhovala s mužem, měla jsem strach péct cokoliv z kynutého těsta. Okolí mě strašilo, že se to často nepovede, těsto nevykyne... - ať už kvůli nízkému tlaku ovzduší nebo kvůli špatným kvasnicím. Dlouhá léta mě ta slova odrazovala, ale jednou jsem se odhodlala a pustila se do kynutí a pečení. A musím říct, že jsem fakt dobrá :) Našla jsem si techniku a buchty chutnají jako od babičky…  Když jsem chtěla péct nepečený dort (recept taktéž od babičky), říkala jsem si, že na tom přece nic není… Nic nekyne, nepeče se… Stačí spousta piškotů, spousta jablek a pudink. Vzhledem k tomu, že je podzim, tak jablek máme hafo…  Minulou sobotu jsem sedla v kuchyni ke stolu, krájela jabka, dala je vařit… Přesně jako všude píšou. Nejdřív z nich byl kompot, pak přesnídávka. Všechno šlo jako po drátkách, „vystlala“ jsem si formu piškotama, které jsem měla zalívat jablečnou hmotou s cukrem a pudinkem. Už v tomto okamžiku nade mnou „někdo“ zvedal ...

Všechno je jednou poprvé... První zub. První krok. První láska. ...a spousta dalších. Třeba - první opravdický koncert! Ty pocity jsou nepopsatelné. Pamatuju si dva velké koncerty kdysi před lety v Brně - Richard Müller a o měsíc později Chinaski. Bylo to úžasné, člověk nemůže zůstat v klidu, prostě se zapojí do davu a je jeho součástí... Jak čas plynul, sem tam jsme někam zašli nebo zajeli, ale tak nějak blíž mi byly ty menší koncerty. I na ty se vyplatilo jít! Jarek Nohavica, No Name nebo Kryštof - ať už to bylo v kulturáku pro cca 300 lidí nebo ve zlínském divadle, byla ta atmosféra neopakovatelná! Stejné "poprvé" teď zažila i naše osmiletá Klárka. K narozeninám dostala lístky na Ewu Farnou. A tak jsme v pátek vyrazily. Když jsme došly na místo, viděla jsem na ní nejdříve stopy zklamání... No, nedivila jsem se jí. Před pódiem se mačkali první fanoušci. Měla strach, že nic neuvidí. Ale pak... Byla šťastná a spokojená a hlavně - v první řadě...

Co si pamatuju, léto pro mě vždy končilo už 31. srpna. A mám to tak do teď. Jako by se v noci z posledního srpna na prvního září někde něco přeplo... Přes prázdniny jsem večer při práci na počítači na monitoru nic neviděla, jak ještě v osm, v devět svítilo slunko a teď - půl osmé a tma jako v ranci. Po jarní únavě, letnímu vyčerpání z tropickýh teplot přichází podzimní splín a zimní deprese... Ale ne, není to tak hrozné. Myslím - se mnou :) Pravda ale je, že se to počasí opravdu tak nějak "zlomilo". Jako by vědělo, že není třeba mít slunný den, když to děti stejně prosedí ve škole. Doufám ale v lepší/světlejší zítřky. Stejně jako jsme celé léto čekali na déšť, aby ochladil nás i přírodu, tak teď po propršeném víkendu věřím v slunné babí léto :) Po prázdninové odmlce vyrážíme opět do školy. Agátka měla "první" školkový den už v pátek. Ve čtvrtek lítala jak elektrická myš a chystala si věci. Sama. Pravda - už to není žádný bažant, ale dokázala mě i př...

Konec prázdnin u nás bývá náročný. Spousta věcí a akcí je ještě třeba stihnout, k tomu všemu Klárčiny narozeniny a jejich oslava... Práci momentálně vůbec nestíhám, protože nejsme téměř doma a večer padám únavou. Věřím, že poslední prázdninový týden, mimo jiné, stihnu dohnat vše, co mi chybí. A není toho málo... Ve středu jsme vyrazili do kina. Po strništi bos znají holky jako audio knihu snad zpaměti. Spoustu dialogů odříkaly dřív než herci, hodně věcí si daly do souvislosti, z některých věcí byly překvapené. Film to byl úžasný, ačkoliv já byla trošku zklamaná. I když si nejsem jitá, že je to to správné slovo. Svěrákova čtená verze je taková vtipnější. Film prostě odrážel válečnou dobu, takže i vtipné hlášky tolik nevyzněly. Není to chyba Svěráků, jen na člověka pořád tak nějak působí válka.   zdroj: google.com Ve čtvrtek jsme po pár měsících vyjeli do ZOO. Jednu tu máme za kopcem - ZOO Lešná. Po delší době bylo docela chladno, takže jsem si říkala, že cesta bude ...

Před pár dny jsem viděla Jakubovo video "Osobní rozvoj - výzva". Tak trochu o tom, že plánovat je fajn... Denně si stačí napsat seznam věcí, co je třeba udělat a pak jen postupně odškrtávat hotové úkoly. Když se mi práce kupí, je dobré mít přehled o tom, co mám za sebou a co mi ještě chybí. Je super vidět, jak se blížím k "cíli" a překonávám překážky na "cestě". Své plány si dělím na denní, týdení a dlouhodobé. Denní docela zvládám, nekladu si zbytečně vysoké cíle :) V týdeních plánech vypouštím popř. přesouvám nereálné úkoly. V dlouhodobých mám značné mezery. Neustále přesouvám "deadline", takže se z dlouhodobých stávají "nikdy neukončené". V plánování je třeba počítat i s dětmi, které se vyskytují doma. Když je jen jedno, lze jej snadno zapojit, když jsou dvě, je třeba naplánovat den i jim a když jsou tři, mé plány jdou stranou, popř. se z denních stávají opět dlouhodobé. Minulý týden si však můžu odfajfknout zeleně:...

Rok se s rokem sešel a Klárka má "zase" narozeniny. Čím je starší, tím složitější je vymyslet dárek vhodný jejímu věku. Naštěstí není náročná! První věc, kterou si přála, byly lístky na Ewu Farnou. No, nejdřív mě to překvapilo, ale nakonec - proč ne?! Nakonec, je dost velká na "zážitkové dárky"... A protože zážitků není nikdy dost, rezervovali jsme si i lístky do kina - přesně na den narozenin - 23. srpna. Holky milují Svěráka a Po strništi bos mají naposloucháno, tak věřím, že budou rády. Dalším větším dárkem by měly být sluchátka... Od té doby, co chodí tancovat, ji hudba neustále provází... A ještě jednu věc měla psanou na seznamu...  Něco nového na oblečení do školy. Vybrala si látku, zadala požadavky, tak snad... Ve třídě bývá chladno . A pak už jen drobnosti. A narozeninovou výzdobu . Máme na to devět dní, tak snad to všechno doladíme. Nebo máte nějaký nápad, co holce na prvním stupni ZŠ?