Tý-deník návrhářky

Každ é roční období je krásné. Na každé se více či méně těším, ale na jeho konci už se nemůžu dočkat toho následujícího... Jaro. Velikonoce. Jako dítě jsem je neměla ráda. Chlapi vzali tatar či kus jalovce a "mlátili" nás hlava nehlava. Za posledních dvacet let se to docela uklidnilo. Kluci s pomlázkou by se u nás na sídlišti dali spočítat na prstech jedné ruky, holkám nic neříká malování vajíček. Ale chtěla bych to změnit... Už kvůli dětem. A tak sbírám inspirace na Pinterestu , ukládám si všemožné návody a nápady na jarní výzdobu a po očku sleduju kalendář, abych to všechno stihla . A taky sbíráme mince... Já bych na to úplně zapomněla , ale připomněla mi to před pár dny šestilet á dcera . Prost ě - jakmile sleze sníh, chodíme po parku a hledáme drobné, co lidi vytrousili z kape s přes zimu :) Taková obdoba hledání kaštanů... Léto. Voda. Prázdniny. Miluju teplo, léto. V posledních letech mám pocit, že začíná hned po zimě, někdy v průběhu května (vzhledem k tom...

Aby v tom byl trošku pořádek, začala jsem rozdělovat kabelky do různých kolekcí. Kolekce rozděluji na "hlavní" a "mini". Hlavní se dělí podle velikosti/střihu/tvaru, mini zase podle motivu... Jako první vznikla před lety kolekce DOGGY - prapůvodně to byla tzv. venčící kabelka, celokoženková - velikost cca 22x27 cm, bez bočního dílku, takže jen na základní věci jako doklady, telefon klíče - zapínání na dva magnetky Pak jsem přišla na krásu bavlněných látek z USA. Přemýšlela jsem, jak s nimi naložit. K látkovým taškám nejednotného střihu/tvaru (resp. každý pes jiná ves) jsem se vracet nechtěla, přišlo mi to částečně jako krok zpátky, a tak jsem "paprsky" na předním díle "nahradila látkou. Vznikla kolekce (v) MINI . Tuto kolekci už ale v nabídce nemám, postupem času se z ní zrodila SPORT . A její výhody? - je o boční dílek širší (ve většině případů pěti centimetrový), takže velikost je 22x27x5 cm - zapínání je na zip, což udělalo radost ...

Vyprovokovala mě k tomu, ač nevědomky a nechtě, spolužačka. Viděla jsem nějakou její práci a docela mě vyděsila kvalita šití na to, za kolik peněz ty kousky prodávala. Řekla jsem si, že tohle přece dokážu taky a třeba i líp a tak jsem do toho šla. A i když jsme teď každá úplně někde jinde, za ten první impulz bych ji měla poděkovat. Jsem docela netrpělivý člověk, takže mě moc nebaví šít "nanečisto". Většinou se snažím celý postup detailně vymyslet a projet v hlavě, rozplánovat si jej a pak rovnou sedám ke stolu. Často mám více nápadů, než stihnu realizovat, takže to na pracovním stole vypadá jako v obchodě s látkama - všechny totiž budu "hnedka" potřebovat. Nakonec to dopadne tak, že je po pár týdnech buď uklidím, protože se nemůžu hnout nebo si je nastříhám a pak mi tu pro změnu několik týdnů "trčí" jednotlivé díly, které buď po nějaké době opět uklidím nebo se konečně pustím do šití. Často sleduju eshopy s látkama, nahážu si je do košíku, abych...

Když jsem se v patnácti rozhodovala, co budu dělat, umprumka byla jasná volba. Ne jen proto, že se dělaly pouze talentovky (tzn. nemusela jsem se učit na přijímačky z češtiny a matiky), ale prostě jsem postupem času zjistila, že "něco tvořit" je přesně to, co chci dělat. Prvák nebyl jednoduchý. Všechno bylo nové a navíc daleko od domova. A život na intru taky nebyl vždy procházka růžovou zahradou. Nicméně rozjezd jsem zvládla a pak už to šlo tak nějak samo... Školní přehlídky, i ty celorepublikové, se staly součástí každého ročníku. Ani jsem se nenadála, čtyři roky se přehouply a já před sebou měla rozhodování co dál... Nikdy jsem nesnila o dalším studiu, ale bylo mi devatenáct a cítila jsem se příliš mladá na každodenní brzké vstávání do práce. Podala jsem si jedinou přihlášku na VOŠ textilní do Brna a řekla jsem si, že to bude "buď a nebo"! Žádné nervy, stres... a ono to vyšlo. Zvolený obor byl super (textilní výtvarník - tisk, krajka, tkaní), teorie na je...