Přeskočit na hlavní obsah

Jak přežít zimu...

Každé roční období je krásné. Na každé se více či méně těším, ale na jeho konci už se nemůžu dočkat toho následujícího...

Jaro. Velikonoce.
Jako dítě jsem je neměla ráda. Chlapi vzali tatar či kus jalovce a "mlátili" nás hlava nehlava. Za posledních dvacet let se to docela uklidnilo. Kluci s pomlázkou by se u nás na sídlišti dali spočítat na prstech jedné ruky, holkám nic neříká malování vajíček. Ale chtěla bych to změnit... Už kvůli dětem. A tak sbírám inspirace na Pinterestu, ukládám si všemožné návody a nápady na jarní výzdobu a po očku sleduju kalendář, abych to všechno stihla.
A taky sbíráme mince... Já bych na to úplně zapomněla, ale připomněla mi to před pár dny šestiletá dcera. Prostě - jakmile sleze sníh, chodíme po parku a hledáme drobné, co lidi vytrousili z kapes přes zimu :) Taková obdoba hledání kaštanů...

Léto. Voda. Prázdniny.
Miluju teplo, léto. V posledních letech mám pocit, že začíná hned po zimě, někdy v průběhu května (vzhledem k tomu, že loni na Velikonoce ještě sněžilo). Vždycky toho spoustu naplánuju a nakonec se nestihne ani polovina věcí. A za všechno může počasí! Buď prší a nebo je moc horko, takže  to na žádné výlety není.

Podzim. Ty barvy!
...a někdy je toho vedra i na mě moc. Zvlášť když se v noci nedá spát. To se pak těším na září, na chladnější rána a barevné listí na stromech. Všechno tak nějak jinak voní a vypadá krásně.

Zima. Jak ji přežít?
Tato část roku patří k těm, které mám ráda spíše méně než více. Řekla bych, že asi jen tak měsíc - od Mikuláše do Tří králů. Vždycky se na Vánoce těším, na perníčky, na vánoční výlohy, na koledy hrající v obchodech, na kapry v kádích na náměstí, na rodinné sváteční obědy... a nakonec se ani nenadám a je jednatřicátého a já mám "krizi", že ty svátky opět rychle utekly, že jsem z pohádek viděla tak Princeznu se zlatou hvězdou a holky až po týdnu objevily pod stromkem některé dárky...
Ale úplně ze všeho nejvíc mě děsí představa, že zima s koncem roku nekončí, ale že je před námi ještě tak dva a půl měsíce mrazu, sněhu, ledu, plískanic a břeček. Nemám recept na to, jak si zkrátit čekání na jaro, i když...
Letos jsme si krom dárků nadělili i neštovice. A tak nejdepresivnější dny (podle jakýchsi průzkumů) v roce trávím doma. Ne, nedostali je všechny tři děti najednou ale pěkně postupně. To asi abych náhodou nevyšla z formy. Ale na druhou stranu...
Když jsem měla trochu prostoru, ušila jsem jim aspoň pár barevných věcí, co už jsem dlouho slibovala a plánovala. Takže alespoň o trošku jsem jim (i mně) ty dny (jeden jako druhý) zpříjemnila...


  
Více info o "modelech" u jednotlivých fotek tu.
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.