Přeskočit na hlavní obsah

Jak přežít zimu...

Každé roční období je krásné. Na každé se více či méně těším, ale na jeho konci už se nemůžu dočkat toho následujícího...

Jaro. Velikonoce.
Jako dítě jsem je neměla ráda. Chlapi vzali tatar či kus jalovce a "mlátili" nás hlava nehlava. Za posledních dvacet let se to docela uklidnilo. Kluci s pomlázkou by se u nás na sídlišti dali spočítat na prstech jedné ruky, holkám nic neříká malování vajíček. Ale chtěla bych to změnit... Už kvůli dětem. A tak sbírám inspirace na Pinterestu, ukládám si všemožné návody a nápady na jarní výzdobu a po očku sleduju kalendář, abych to všechno stihla.
A taky sbíráme mince... Já bych na to úplně zapomněla, ale připomněla mi to před pár dny šestiletá dcera. Prostě - jakmile sleze sníh, chodíme po parku a hledáme drobné, co lidi vytrousili z kapes přes zimu :) Taková obdoba hledání kaštanů...

Léto. Voda. Prázdniny.
Miluju teplo, léto. V posledních letech mám pocit, že začíná hned po zimě, někdy v průběhu května (vzhledem k tomu, že loni na Velikonoce ještě sněžilo). Vždycky toho spoustu naplánuju a nakonec se nestihne ani polovina věcí. A za všechno může počasí! Buď prší a nebo je moc horko, takže  to na žádné výlety není.

Podzim. Ty barvy!
...a někdy je toho vedra i na mě moc. Zvlášť když se v noci nedá spát. To se pak těším na září, na chladnější rána a barevné listí na stromech. Všechno tak nějak jinak voní a vypadá krásně.

Zima. Jak ji přežít?
Tato část roku patří k těm, které mám ráda spíše méně než více. Řekla bych, že asi jen tak měsíc - od Mikuláše do Tří králů. Vždycky se na Vánoce těším, na perníčky, na vánoční výlohy, na koledy hrající v obchodech, na kapry v kádích na náměstí, na rodinné sváteční obědy... a nakonec se ani nenadám a je jednatřicátého a já mám "krizi", že ty svátky opět rychle utekly, že jsem z pohádek viděla tak Princeznu se zlatou hvězdou a holky až po týdnu objevily pod stromkem některé dárky...
Ale úplně ze všeho nejvíc mě děsí představa, že zima s koncem roku nekončí, ale že je před námi ještě tak dva a půl měsíce mrazu, sněhu, ledu, plískanic a břeček. Nemám recept na to, jak si zkrátit čekání na jaro, i když...
Letos jsme si krom dárků nadělili i neštovice. A tak nejdepresivnější dny (podle jakýchsi průzkumů) v roce trávím doma. Ne, nedostali je všechny tři děti najednou ale pěkně postupně. To asi abych náhodou nevyšla z formy. Ale na druhou stranu...
Když jsem měla trochu prostoru, ušila jsem jim aspoň pár barevných věcí, co už jsem dlouho slibovala a plánovala. Takže alespoň o trošku jsem jim (i mně) ty dny (jeden jako druhý) zpříjemnila...


  
Více info o "modelech" u jednotlivých fotek tu.
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jsem zpět!

Jeden by neřekl , jak ten čas letí... Vše si uvědomíme až zpětně. Stejně jako já... Za těch téměř pět let, co jsem nenapsala ani písmenko, jsem: - stihla nastoupit do práce (administrativa) - nejmladší syn nastoupil do školky (letos šel již do 3. třídy) - prostřední dcera do 1. třídy (teď je z ní šesťačka) - nejstarší dcera do 3. třídy (ode dneška osmačka) - se stihla vdát (a vůbec ta svatba nevypadala tak, jak jsem si plánovala ) - se stihla rozvést (a vůbec to nebylo jednoduché) - patřila k těm, kteří šili roušky (a byla jsem za rebela a nechtěla je nosit) - zažila tak trochu šikanu na pracovišti - si našla novou (tvůrčí) práci - se začala vracet k šití Tak se pohodlně posaďte, dejte si kávu, protože... Cesta zpátky do minulosti (pomocí prokliků) právě začíná... Šití se věnuju 25 let . Roky ve škole (oděvní průmyslovka a VOŠ textilní), pár let praxe v oděvních firmách a nakonec spousta let šití z domu a na zakázku. Před 14 lety jsem na Fleru začínala pod nickem tmarcela . Svého čas

Po okolí

Jak jsem nakousla minule, začátek léta nebyl úplně dle mých představ. Se zády jsem marodila více jak dva měsíce! Prvních pár týdnů jsem se nezmohla na nic jiného než na polohu vleže a spánek. Když byly děti ve škole, já spala. Zadýchala jsem se už při přechodu po bytě. Po třech týdnech se mi začalo dělat líp, ale pořádně jsem neuseděla. Měla jsem výčitky, že nic nedělám, že mi doma práce stojí... Ale když jsem se do něčeho pustila, zdravotní stav mi to nedovolil. Na začátku července mi bylo nejlíp při chůzi. Zkusila jsem tedy naplánovat alespoň nějaké pěší výlety... Rozhledna Maruška Dvoupatrová dřevěná rozhledna ve valašském stylu byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Slouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů se před vámi rozprostře panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat. Jurkovičova rozhledna Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v

Náročné prázdniny

Letošní prázdniny mi začaly už na začátku června. Nějak jsem se snažila vyjít všem vstříc, dělat první poslední, nedokázala jsem říct ne, k tomu všemu nahromaděný stres za posledních několik měsíců a pak... Jednu neděli mi nebylo dobře. Jako bych byla po túře a večírku zároveň. Proležela jsem odpoledne s tím, že uvidím, jak mi bude další den a začnu to řešit. V pondělí se mi špatně i vstávalo, sotva jsem se oblékla... akorát jsem dětem přidělávala starosti. Ale byly zlaté a se vším mi pomohly. Jen jsem jim řekla, že pokud to nerozchodím, zůstanu doma. Při chůzi to vypadalo, že je vše v pořádku. I v práci se to dalo, jen jsem pak odpoledne byla děsně unavená. A v noci mi byla zima. V úterý už bylo všechno špatně. Z postele jsem nedokázala vstát. Když se mi to konečně povedlo, vypověděly mi službu nohy. "Je fakt zle," říkala jsem si a volala o pomoc mamce (zdravotní sestře). Chvíli to vypadalo na sanitku, ale nakonec s vypětím všech sil jsme se "nějak" přesunuly do ne