Přeskočit na hlavní obsah

Vzpomínky

Nejsem žádný fotograf, ale foťák je můj každodenní přítel. Protože co kdybych náhodou potřebovala něco "cvaknout"?
S dobou moc nejdu, takže foťák v mobilu používám jen v největší "krizi". Jsem prostě staromódní - foťák je na focení, telefon na telefonování. Případně ještě na esemesky. Taktéž psané postaru - s T9 si nerozimím :)

Foťák máme už nějaký ten pátek. Letos oslaví padesátou tisící fotku..., tak snad ještě chvíli vydrží. Fotím nejen pracovní věci, postupy šití, hotové výrobky, ale hlavně děti. Naše.
Jsou situace, které si chci uchovat ve vzpomínkách co nejdýl a taková fotka v albu je to nejlepší.
Od roku 2009 každého půl roku vytvářím novou fotoknihu. Vím, že to není jako klasická fotka, na kterou si můžu sáhnout, oťapkat, ale na druhou stranu - výhodouje, že se do nich vejde přesně tolik fotek, kolik chci a navíc doplněné textem... 

Za pár let bychom si třeba nevzpomněli na to, jak...

Klárka na balkóně (v necelých třech letech) telefonovala Bořku staviteli...


nebo jak stáčela mošt...


nebo jak jsme Agátku začali fotit každý rok na stejném místě


 ...a nebo jaké měl Davídek bačkůrky...


Prostě - vzpomínky jsou nejvíc! A fotky jsou ty jediné HMATATELNÉ vzpomínky, které máme!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Nákres aneb Kabelka na přání

Čas od času mi napíše zákaznice, že by chtěla kabelku, kterou nemám v nabídce. Zůstane tvar, rozměr a pak... mám před sebou seznam požadavků a přání, co by kabelka měla a neměla mít... Cena se odvíjí podle obtížnosti, ale vesměs vždycky tak nějak vychází jako ty, co šiju běžně.
Po Vánocích se mi takové kabelky/tašky sešly tři. Ta nejobtížnější z nich je téměř hotová. Přišel mi nákres na čtverečkovaném papíře, s rozměry a barvami. Nejhorší bylo ve vodách internetu najít ten správný materiál.

Pak nákres přenést do střihu a vymyslet technický postup tak, aby šití bylo co nejjednodušší... No, s šitím předního dílu jsem si hrála celý den. Myslím, že to nakonec nedopadlo vůbec zle. Ale mít tuto kabelku ve stálé nabídce, musela bych zvýšit cenu.

Dnes mám před sebou už jen podšívku, nafotit, zabalit a odeslat.

Do konce týdne ještě musím zvládnou další dvě kabelky na přání. Jedna bude jednoduchá, černá, čtvercová a ta druhá z kočárkoviny pro čerstvou maminku. Každá taková kabelka či taška je pro mě…

Květen aneb Jedeme na doraz!

Poslední dubnový týden i víkend za námi! Příroda zezelenala, venkovní teplota stoupá hodně nad 20°C! Žádné jaro, skočili jsme rovnou do léta. Uvidíme, jak dlouho vydrží...
  *** Když není práce na zahrádce, Davča si poradí i na balkóně. Se sbíječkou!
 *** V půlce týdne jsem měla pracovní schůzku. A to na téma - maskot pro Zásobování teplem Vsetín! No, to ještě bude akce :) Motiv je daný (už díky maskotovi, kterého jsem šila na podzim), teď už mám jen čtrnáct dní na to, abych z "polštáře" vytvořila "něco", co se bude dát oblíknout na dny otevřených dveří a podobné akce.

 *** Krásné sobotní počasí nás "vyhnalo" na kopec. Na to, že bydlíme na největším sídlišti, máme do přírody pár metrů... A Vsetín pak jako na dlani :)

Největší radost pak mají samozřejmě děti. Zalezou do lesíka a staví domečky z větví, vytváří umělá ohniště a za žádnou cenu nechtějí jít dál. A to jsme tak s bídou v půlce :)

Ale na blbosti je vždycky dost času :)


 *** A konec týdne opět na soutěži. Mi…