Nejsem žádný fotograf, ale foťák je můj každodenní přítel. Protože co kdybych náhodou potřebovala něco "cvaknout"?
S dobou moc nejdu, takže foťák v mobilu používám jen v největší "krizi". Jsem prostě staromódní - foťák je na focení, telefon na telefonování. Případně ještě na esemesky. Taktéž psané postaru - s T9 si nerozimím :)
Foťák máme už nějaký ten pátek. Letos oslaví padesátou tisící fotku..., tak snad ještě chvíli vydrží. Fotím nejen pracovní věci, postupy šití, hotové výrobky, ale hlavně děti. Naše.
Jsou situace, které si chci uchovat ve vzpomínkách co nejdýl a taková fotka v albu je to nejlepší.
Od roku 2009 každého půl roku vytvářím novou fotoknihu. Vím, že to není jako klasická fotka, na kterou si můžu sáhnout, oťapkat, ale na druhou stranu - výhodouje, že se do nich vejde přesně tolik fotek, kolik chci a navíc doplněné textem...
Za pár let bychom si třeba nevzpomněli na to, jak...
Klárka na balkóně (v necelých třech letech) telefonovala Bořku staviteli...
nebo jak stáčela mošt...
nebo jak jsme Agátku začali fotit každý rok na stejném místě
...a nebo jaké měl Davídek bačkůrky...
Prostě - vzpomínky jsou nejvíc! A fotky jsou ty jediné HMATATELNÉ vzpomínky, které máme!
Komentáře
Okomentovat