Přeskočit na hlavní obsah

Vzpomínky

Nejsem žádný fotograf, ale foťák je můj každodenní přítel. Protože co kdybych náhodou potřebovala něco "cvaknout"?
S dobou moc nejdu, takže foťák v mobilu používám jen v největší "krizi". Jsem prostě staromódní - foťák je na focení, telefon na telefonování. Případně ještě na esemesky. Taktéž psané postaru - s T9 si nerozimím :)

Foťák máme už nějaký ten pátek. Letos oslaví padesátou tisící fotku..., tak snad ještě chvíli vydrží. Fotím nejen pracovní věci, postupy šití, hotové výrobky, ale hlavně děti. Naše.
Jsou situace, které si chci uchovat ve vzpomínkách co nejdýl a taková fotka v albu je to nejlepší.
Od roku 2009 každého půl roku vytvářím novou fotoknihu. Vím, že to není jako klasická fotka, na kterou si můžu sáhnout, oťapkat, ale na druhou stranu - výhodouje, že se do nich vejde přesně tolik fotek, kolik chci a navíc doplněné textem... 

Za pár let bychom si třeba nevzpomněli na to, jak...

Klárka na balkóně (v necelých třech letech) telefonovala Bořku staviteli...


nebo jak stáčela mošt...


nebo jak jsme Agátku začali fotit každý rok na stejném místě


 ...a nebo jaké měl Davídek bačkůrky...


Prostě - vzpomínky jsou nejvíc! A fotky jsou ty jediné HMATATELNÉ vzpomínky, které máme!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.