V sobotu jsme strávili podvečer na krásném Tanečním koktejlu, v pořadí již 11. ročník. Jasně, máme k tanečnímu uskupení tak nějak blízko - členem je i naše prvorozenka, téměř osmiletá, Klárka.
Taneční koktetjl je jakási přehlídka/vystoupení všech členů ve všech věkových kategoriích, od začátečníků po výběrové skupiny. Byly to krásné dvě hodiny plné hudby, tance a emocí a já si uvědomila...
- že ty děti jsou fakt šikovné!
- že každou další hodinou či dalším vystoupením nebo soutěží jsou lepší a lepší.
- že jsem děsně pyšná máma!
A nakonec...
- že je škoda, že něco takového nebylo před pětadvaceti lety! Vlastně z toho mi bylo smutno asi nejvíc. Že tanec je super "prostředek" k vyjádření čehokoliv! Tak ráda bych byla členkou ASU fam., ale... Ač se letos otevřelo i oddělení "mamas", připadám si tak nějak stará... Hřeje mě alespoň fakt, že díky kostýmům, které jsem pro nejmenší šila, můžu být součástí této velké rodiny!
Komentáře
Okomentovat