Tý-deník návrhářky

Když nejsou objednávky, je čas konečně na nové tvoření. Na druhou stranu, když mě netlačí deadline, tak se dělá hůř, protože se tak nějak nechce... Tak nějak jsem tedy ráda, že jsem se pustila do kabelkového šití a tento týden z pod stroje "vylítlo" rovnou devět kousků! Takto jsem je měla nachystané (některé) i několik měsíců. A jsem ráda, že se mi konečně uvolnila hromádka s nastříhanými kabelkami (a zvětšila se hromádka s hotovými). Každopádně, pořád nejsou hotové všechny - ty největší vzadu pořád čekají, až přijde jejich čas :) Naštěstí jsou to spíše podzimní kousky vhodné do školy či kanceláře, tak ještě pár dní počkají... Tak tady je... mini kolekce BEACH . Kabelky/tašky dostatečně velké na to, abyste je vzaly k vodě nebo třeba na nákup do pekárny. Nám se osvědčila! Vejde se chleba, vánočka i rohlíky :) Duhová mini kolekce PEACOCK byla navržena původně pro malé slečny. Když bych tedy vycházela jen z rozměrů: 20 x 20 x 5 cm. Ale i pro ...

Když mi bylo třináct, měla jsem třicátníky za lidi, kteří už mají všechno za sebou a v podstatě už jen chodí do práce a starají se o puberťáky, co mají doma. Vysokou školu měl málokdo, po střední nebo učňáku byla hned svatba a děti. Téměř vše se tak dalo stihnout s přehledem do pětadvaceti. Já v pětadvaceti teprve začínala :) A ještě v blbém pořádí ;) Nejdřív dítětem. Sotva jsem začala vydělávat, už jsme řešili bydlení a úvěr na dvacet let. A svatba se tím pádem odsunula na "až po prvním dítěti". No, ale nebyla... Vždycky bylo něco důležitějšího a na "blbiny" nezbyl čas. Ale teď - nepřestávám doufat, že se ji dočkám. Nevím kdy, ale věřím, že to bude brzo, bo bych to nerada odbyla na úřadě v kostýmku a s trvalou na hlavě ;) Protože v ní mám prostě úplně jasno :) Je mi třiatřicet a nemám pocit, že bych měla všechno za sebou a před sebou jen vyhlídky na důchod... Zlí jazykové tvrdí, že po třicítce je zdraví na houby. Všechno začne bolet a i místa, o který...

Ten pocit, když po dvou měsících vidíte z balkónu západ slunce. A vůbec - že můžete nechat otevřená okna a víte, že k vám po lešení nikdo nevleze... Nebo že se nikdo nebude v sedm ráno procházet po balkóně. Jsou to jen "maličkosti", ale když se u nás doma tento týden, konečně od začátku května, zase "rozednilo", byl to super pocit. Byt se najednou zvětšil. I když je to "místnost" 3,5 x 1 m :), tak ta radost detí, že se mají kde "zašít", je k nezaplacení... Tento týden v plánu žádný výlet nebyl. Vystačili jsme si s procházkama na zmrzku a když měly děti polední siestu, sedla jsem ke stroji a doplňovala jim zásoby ve skříni. Začalo to pondělními pyžamky. 100% bavlněný úplet je na to úplně úžasný. Nenatahuje se, neroluje při stříhání a při nošení je úžasně pohodlný. A Davídek je má rád :) V úterý to pokračovalo tričky. Původní plán byl, že budou jen pro našeho nejmenšího, ale Agátka přišla s tím, že chce mít stejné jako brácha....

Je léto. Prázdniny. Čas dovolených a výletů. Vzhledem k tomu, že v nejbližších málo týdnech plánujeme "nafouknout" pokojíček z místnosti pro dvě holky na místnost pro dvě holky a kluka, tak se žádná dovolená u moře nekoná :) První prázdninový týden jsme si udělali výlet do Kroměříže. Měla jsem trochu obavu. Ono, ukočírovat cca hodinu a půl tři děti v autě bez újmy na zdraví obou rodičů, není vždy "procházka růžovým sadem". Každý má svou hlavu a každý si chce prosadit "to svoje". Jediná hudba, na které se shodnou, je soundtrack z filmu Ať žijí duchové nebo mluvené slovo Svěrákovo - Po strništi bos . Takže aspoň tímto je vystaráno. Tento prázdninový blog berte třeba jako tip kam na výlet... Vyjížděli jsme ze Vsetína směrem na Troják-Tesák. Nic moc pro slabší žaludky. Však jen co jsme na ten kopec vyjeli, tak už jsme stavěli. Naštěstí "bez ztráty kytičky" :) Bystřice pod Hostýnem mě překvapila svou "velikostí"... Vlastně až...

Tak mám pocit, že ten čas zatraceně rychle letí... Jako by to bylo nedávno, kdy Klárka nastupovala do školky, pak do první třídy... A v pátek přinesla první vysvědčení! Ano, měla samé jedničky. Byla jsem nesmírně šťastná a pyšná, protože se ukázalo, že už ani v první třídě to není samozřejmost. Začátky ale pro nás pro všechny byly těžké. Začít fungovat pravidelně, dát tomu řád... Když se na ten školní rok dívám zpětně, proběhli jsme ho v poklusu. Zastávka byla jen o Vánocích a Velikonocích. Ale vše je třeba brát s rezervou a s úsměvem :) Když jsem se Klárky ptala, co by chtěla dostat za vysvědčení, tak mi odpověděla, že knížku, kterou by si mohla vybrat sama. Byla jsem ráda, že si ke čtení našla cestu... A jsem zvědavá, co si v nejbližších dnech vybere :) A navíc jsem ráda za skromnost svých dětí... Protože jim stačí málo k tomu, aby byly šťastné. Třeba - nedělní procházka k Bečvě a házení "žabek" do vody. I já se chvíli vrátila do dětství, které jsem  ...