Tak mám pocit, že ten čas zatraceně rychle letí... Jako by to bylo nedávno, kdy Klárka nastupovala do školky, pak do první třídy...
A v pátek přinesla první vysvědčení!
Ano, měla samé jedničky. Byla jsem nesmírně šťastná a pyšná, protože se ukázalo, že už ani v první třídě to není samozřejmost.
Začátky ale pro nás pro všechny byly těžké. Začít fungovat pravidelně, dát tomu řád... Když se na ten školní rok dívám zpětně, proběhli jsme ho v poklusu. Zastávka byla jen o Vánocích a Velikonocích.
Ale vše je třeba brát s rezervou a s úsměvem :)
Když jsem se Klárky ptala, co by chtěla dostat za vysvědčení, tak mi odpověděla, že knížku, kterou by si mohla vybrat sama. Byla jsem ráda, že si ke čtení našla cestu... A jsem zvědavá, co si v nejbližších dnech vybere :)
A navíc jsem ráda za skromnost svých dětí... Protože jim stačí málo k tomu, aby byly šťastné. Třeba - nedělní procházka k Bečvě a házení "žabek" do vody. I já se chvíli vrátila do dětství, které jsem strávila na chatě na Huslenkách...
Komentáře
Okomentovat