Tý-deník návrhářky

Ten pocit, když zjistíte, že byt 4+1 může být malý... A to tehdy, když máte nastříhat dvanáct kousků krátkých tílek a od balkónu v pracovně se dostanete až k hlavním dveřím... Ale vešla jsem se, honem nastříhala a pak už jen hromádkovala a chystala šifon. Ale hlavně - nezapomenout na velikostní značky! A pak... po pár dnech a večerech - hotovo!   *** Ten pocit, kdy se obě dcery umístily ve výtvarné soutěži ve zlínském kraji na prvních místech... Agátka - ve věkové kategorii předškoláků. Klárka - ve věkové kategorii nižších tříd základních škol. A téma? Kniha je kamarád. *** Ten pocit, když mi v týdnu přišel mail i s fotkou spokojené zákaznice v softshellkách ode mě! *** A na závěr? Seznam úkolů na tento týden... Mimo jiné třeba devatenáct kousků 3/4 kalhot pro malé tanečníky. A ten pocit, že dobře sedí a nosit by je chtěli všichni bez rozdílu věku či velikosti, je k nezaplacení :)

Tak to zase po nějaké době přišlo. Nezvaně, ale nejspíš se to dalo očekávat. Nedostatek spánku, spousta práce, hořící termíny... A pak - neschopnost udělat cokoliv! Nejdřív jsem několik dní zápasila se softshellovou kombinézou, která byla při šití tak těžká, že mě bolely ruce. *** Pak hned další softshell. Naštěstí úplně něco jiného, i jiná barevnost. Ale cítila jsem na sobě, že mi to jde pomaleji než obvykle. Ale mám to - kabátek pro malou slečnu a jako bonus - čepice a nákrčník.  *** V sobotu večer (asi do čtvrt na jednu) jsem se ještě pustila do střihů na tílka pro MAMAS tanečnice. A asi jsem to trochu přetáhla, protože neděle stála za prd. Sotva jsem se hýbala. Kus dne jsem jen seděla a čučela, ale nakonec jsem se pustila alespoň do fotoalba. A že mám skluz - jsem teprve u března 2016. *** Z celého týdne jsem ani venku moc nepobyla a když už konečně jo, tak se ochladilo na nějakých 8 °C a pršelo. Tři dny jsem čekala na pošťáka, který měl přinést...

Před týdnem jsme se procházeli po kopci tady u nás za barákem... Výhled na celé město, nad hlavou sluníčko a pod nohama sníh... Člověk se párkrát vyspí a je tu "skorojaro" jako vyšité. Sníh nikde, zbytky ledu akorát na Bečvě, nad hlavou sluníčko a pod nohama štěrk a sůl - to je vše, co nám tu po těch mrazech zůstalo... Všude je sice ještě šedo, příroda spí, ale dny jsou delší a ta vidina tepla a slunných dní... To je paráda! Při cestě do školky míjíme "kočičky", sněženky i první krokusy. Lidé se víc usmívají a pod nohama nic "nečvachtá". Většinou. Sníh skryl spoustu "nedostatků" a ty teď "vyplouvají" na povrch :) Mám ráda takový začátek jara. Po černo-bílé zimě začíná barevné období. Těším se, že schovám zimní bundy, kombinézy a těžké boty a vytáhnu jarní "hopsafráček" a červené tenisky! Tak snad nás ta zima už nepřekvapí jako před třemi lety, když se narodil Davča, napadl na Velikonoce sníh! Celý týden v porodnic...

Tak od puberty mám ráda psaní. Nejde ani tak o to, co psát, ale spíš kam (nebo do čeho?). Miluju různé deníčky, sešitky, k tomu poznámkové papírky, barevné tužky a tak... Dokonce i sešity do školy jsem si dobrovolně přepisovala, aby měly skvělou úpravu, byly čitelné a já se k nim tak mohla kdykoliv vrátit. Drží mě to do dneška. Každé naše dítě tak má své fotoalbum, svůj deník (i když tam jsem trochu pozadu), já mám diář, jeden poznámkový blok "nanečisto", další "načisto" a pak ještě vytištěnou tabulku z excelu pro přehlednost veškerých objednávek... Ale co se týká receptů, v tom jsem měla trochu nepořádek. Postupy pečení psané na lístečky o rozměru 10x10 cm se čas od času ztratily, pak se zas našly nebo jsem je psala znova a znova... Až do minulého týdne. Konečně jsem objevila sešit, kde se mi vejde 70 receptů a budu mít přehled :)  *** Začal nám březen. Po dvou "prázdných" měsících je tu skoro jaro :) V minulých dnech tu byla zima jak v R...