Přeskočit na hlavní obsah

Skorojaro aneb Kočičky, krokusy a spol.

Před týdnem jsme se procházeli po kopci tady u nás za barákem... Výhled na celé město, nad hlavou sluníčko a pod nohama sníh...
Člověk se párkrát vyspí a je tu "skorojaro" jako vyšité. Sníh nikde, zbytky ledu akorát na Bečvě, nad hlavou sluníčko a pod nohama štěrk a sůl - to je vše, co nám tu po těch mrazech zůstalo...

Všude je sice ještě šedo, příroda spí, ale dny jsou delší a ta vidina tepla a slunných dní... To je paráda!
Při cestě do školky míjíme "kočičky", sněženky i první krokusy. Lidé se víc usmívají a pod nohama nic "nečvachtá". Většinou. Sníh skryl spoustu "nedostatků" a ty teď "vyplouvají" na povrch :)

Mám ráda takový začátek jara. Po černo-bílé zimě začíná barevné období. Těším se, že schovám zimní bundy, kombinézy a těžké boty a vytáhnu jarní "hopsafráček" a červené tenisky! Tak snad nás ta zima už nepřekvapí jako před třemi lety, když se narodil Davča, napadl na Velikonoce sníh! Celý týden v porodnici (od 5. do 9. dubna) jsem přemýšlela, do čeho ho zabalím, až půjdeme domů. Naštěstí se počasí umoudřilo a my odcházeli se sluníčkem a ve 20°C.

Náš Davídek má v sobě asi taky nějaký jarní "spínač". Když jsme minulý týden vyrazili pro holky do školy a školky, musel si vzít sluneční brýle, protože prostě musel :)

***
...a každý den se divím, kolik toho pochytí... Třeba přesný systém balení balíků :)


 ***
A včera nám pro změnu při procházce jmenoval značky aut, kolem kterých jsme procházeli. Nutno podotknout, že správně!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zklamání aneb Když se "daří", tak se daří!

První z náročných týdnů, které nás čekají, máme za sebou... A můžu teda říct, že jsem KO ještě teď!
Pondělí. Velikonoční tvoření ve škole. No jako proč ne. Všechno nachystáno, připraveno, člověk přijde k hotovému a odejde bez peněz, se spoustou výrobků a s Batmanem. Batman - super nápad, ale... po dvaceti minutách malování na obličej přišla půl hodina odličování. A nešlo to úplně lehce a bezbolestně.
*** Úterý. Velikonoční tvoření ve školce. Tady už to bylo horší. Ne organizačně ale prostorově. Žádná školní jídelna, ale třída Skřítků, malé stolky a spousta, spooousta maminek, tatínků, babiček či tetiček. U některých dětí jsem měla pocit, že patří k Hujerům a nakonec stejně tvořili dospělí a děti si hrály.

 *** Středa. Konečně měl přijít volný den a poklidná příprava na Velikonoce. Nakonec jsem řešila daně a taneční kostýmy, takže zase nic. *** Čtvrtek. Hurá, velikonoční prázdniny. Uklidím, vyperu, nachystám, koupím tatar, projdem trhy... O půl deváte telefonát ze školky a všechno je jinak. Že se če…

Prázdniny aneb Týden první

První den prázdnin a už od rána je potřeba zapojit je do práce :) Pěkně od půl deváté. A obíráme rybíz kuličku po kuličce, ať máme z čeho péct buchty :) Nakonec z toho máme dvacet "porcí", takže vystaráno...

*** Při úterní projížďce na koloběžkách si Agi, aniž bychom to tušili, uhnala úžeh. Středeční procházka k Bečvě a "kamenným sochám" tedy nakonec úplně nedopadla, ale než se úžeh projevil, myslím, že jsme si to užili.

A dokonce si děti oblíkly oblečky vyloženě hodící se na takovou "akci"...
A póza nakonec...

*** Čtvrtek Agi proležela s teplotama, tak jsme se pustili do úpravy balkónu. Počasí jako malované, takže jsme se na zaskleném balkóně málem uvařili... Ale - podlaha je hotová a konečně mám pěkné místečko na focení. I v zimě!

 *** V pátek po delší době zapršelo, ale nikomu to nevadilo :)

Prázdniny aneb Týden pátý

Kdy je ten správný čas? Na co?
- kdy nechat děti samotné bez rodičů - kdy je pustit ze školy samotné domů - kdy je poslat na prázdniny s prarodiči na chatu - kdy jim zaplatit pobytový tábor
Proč to řeším? Protože když jsme včera odjížděli z chaty s prázdným autem, nebylo mi nejlíp. Klárka celou dobu pofňukávala, že chce jet domů. Kdy je to "vydírání" ze strany dítěte a kdy je v tom vážný důvod? Jsem bezradná a docela mě to trápí. Ano, jsem tu pro děti, ale taky jsem ráda sama se sebou. Kde je ta "zlatá střední cesta"?
Máme tři děti, ale v tomto pořád tápu. Věřím, že vše, co dělám, dělám správně... Ale pak přijde jedna věc, která mě totálně vykolejí a já... nevím.